Obsah filmu Rukojmí
Příběh letu Aeroflot 6833 zůstává v Gruzii i po třiceti letech stále živým tématem. Skupinka mladých lidí z dobře zajištěných rodin se v roce 1983 rozhodla uniknout chapadlům sovětskému režimu, jenže při zpackaném pokusu o únos dopravního letadla zahynulo několik pasažérů i členů posádky. Následoval ostře sledovaný proces, z kterého únosci odešli s exemplárními tresty.
Režisér Reza Gigineišvili ve své filmové rekonstrukci kombinuje chladné, odlidštěné scény ze soudní síně se strhující akcí dramatického únosu. Nechybí ani intimní pohled do života skupiny, která si užívá mládí plnými doušky, dusí ji však nesvoboda represivního režimu....
Příběh letu Aeroflot 6833 zůstává v Gruzii i po třiceti letech stále živým tématem. Skupinka mladých lidí z dobře zajištěných rodin se v roce 1983 rozhodla uniknout chapadlům sovětskému režimu, jenže při zpackaném pokusu o únos dopravního letadla zahynulo několik pasažérů i členů posádky. Následoval ostře sledovaný proces, z kterého únosci odešli s exemplárními tresty.
Režisér Reza Gigineišvili ve své filmové rekonstrukci kombinuje chladné, odlidštěné scény ze soudní síně se strhující akcí dramatického únosu. Nechybí ani intimní pohled do života skupiny, která si užívá mládí plnými doušky, dusí ji však nesvoboda represivního režimu. Tajné pašování západních desek, pokoutně sloužené mše a všudypřítomná nedůvěra tvoří každodenní realitu mladých lidí a jejich touha po svobodě je navzdory obrovskému riziku nezlomná. Autentickým hereckým výkonům hlavních představitelů vévodí Irakli Kvirikadze a Tina Dalakišviliová v archetypálně tragických rolích novomanželů Niky a Anny. Jejich svatba tvoří opojný vrchol první části filmu, jenž drsně kontrastuje s následným děním.
Snímek byl na letošním festivalu Berlinale uveden v prestižní sekci Panorama a patří k dalším počinům dokládajícím vzestup gruzínské kinematografie. V 90. letech nebyl v zemi zmítané občanskou válkou a ekonomickou krizí pro podporu filmu prostor a původní tvorba v postsovětské republice skomírala. K odrazu ode dna došlo v roce 2005, kdy na mezinárodní festivalový okruh vstoupil snímek Levana Tutberidzeho Projížďka po Karabachu (Gaseirneba Karabakhsgi). Následovaly tituly Druhý břeh (Gagma napiri, 2008), Keep Smiling! (Gaigimet, 2011), v Sundance oceněný dokument Stroj, který cokoli vymaže (Manqana, romelic kvelafers gaaqrobs, 2012) či vítěz MFF Karlovy Vary Kukuřičný ostrov (Simindis kundzuli, 2014), který se probojoval do poslední devítky titulů s šancí na oscarovou nominaci za nejlepší cizojazyčný film.
Kateřina Dvořáková
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017 < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 8.12.2018
Příběh je natočen podle skutečné události, což je pro diváka zajímavé. Může porovnat s dalšími případy únosů letadel v soc. zemích, kdy motivem bylo žít ve svobodném světě. První polovina líčí přípravu na únos, chvílemi je děj příliš roztahaný, teprve v polovině filmu s vlastím činem nabere příběh tempo. Vlastní únos letadla je chaotický a jestli tak nějak podobně probíhal, nedivím se, že skončil krachem. Dopadení únosců na letišti není ve filmu pořádně zaznamenáno a vlastní odsouzení je dějově minimalizováno. Samotný závěr s hledáním hrobu popravených na mě působí dvojznačně.