„Málokterý spisovatel vystihl tak sugestivně atmosféru amerických dvacátých let – tzv. jazzového věku – jako
Francis Scott Fitzgerald: dobu ztřeštěných nápadů a hroutících se iluzí, dobu horečného podnikání i vystřízlivění z hesel o „americkém snu“, dobu, kdy řada mladých amerických intelektuálů hledá únik i nové jistoty v dobrovolném exilu v Evropě, zmítané neméně složitými poválečnými problémy…“ Tak charakterizuje ve stručnosti tvorbu významného amerického autora překladatel Lubomír Dorůžka na záložce knížky Něžná je noc. Osobností autora, lépe řečeno jednomu z posledních období jeho života, se věnuje biografický román
Budda Schulberga ROZČAROVANÍ, který známe i z českého vydání. Jeho hrdinou je beznadějný alkoholik, který překvapí všechny, kteří ho již definitivně odepsali, když po sobě zanechá nedokončený rukopis díla, které zřejmě mohlo být jeho dílem mistrovským. Jde o fragment románu Poslední magnát, který zůstal nedopsán, když Fitzgerald roku 1940 podlehl záchvatu srdeční mrtvice.
Jeden z motivů
Schulbergovy biografické knížky si vybral scenárista
Jiří Hubač a napsal pro Hlavní redakci dramatického vysílání Československé televize scénář inscenace ROZČAROVANÍ, která nás zavede do doby, kdy zoufale zadlužený spisovatel mající na mysli jen svůj velký román, kterému obětuje všechny síly, hledá alespoň na čas útočiště v hollywoodské filmové mašinérii. Scénář filmu, na kterém pracuje se začátečníkem Shepem Stearnsem pro producenta společnosti MGM Viktora Milgrima, mu má pomoct překonat finanční obtíže a hmotně ho zajistit pro práci na literárním díle. Říkám-li pracuje, pak to není docela přesné, neboť Fitzgerald není schopen se soustředit na nic jiného než na svůj román. Růžové hollywoodské sny jsou mu naprosto cizí, místy je mu z nich zle a místy se nad nimi směje; dobře ví, že taková práce nemá s opravdovým uměním společného zhola nic. Nelítostným soukolím filmového giganta je hnán k něčemu, o čem předem ví, že nemůže naplnit jeho literární představy – takže se nakonec nemůžeme divit, že se vzepře a „odepře poslušnost“, i když za cenu totálního vyčerpání, kterému napomůže i letitá autorova slabost, alkohol. Také ambiciózní Stearns časem pochopí, že Fitzgerald je velký spisovatel, a když si pročítá rozepsaný rukopis autorova románu, obdivně dodává: „Jsem dojat, je to silná a pravdivá kniha… Nevěřil jsem, že ještě dokážete něco takového napsat. Odpusťte mi to. Jste velký spisovatel. Tahle kniha, až jí dopíšete, vás znovu proslaví.“ A Fitzgerald odpovídá: „Já ji dopíšu, protože… já jsem se nenechal zlomit. Hemingway říká, že člověka můžou zničit, ale nemůžou ho porazit… Každý člověk dostane jen jednou v životě šanci, ale já dostanu druhou, protože já jsem si jí zasloužil…“
Francis Scott Fitzgerald svůj velký román nedopsal. Zemřel ve čtyřiačtyřiceti letech. Jeho osobnost a údobí jeho hollywoodské anabáze nám přibližuje Hubačova inscenace Rozčarovaní, kterou ve studiu na Kavčích horách a v pražských exteriérech natočil režisér
Jiří Adamec s týmem svých stálých spolupracovníků (kamera
Antonín Kovács, střih
Vítězslav Romanov, zvuk
Václav Seyček, výtvarník
František Skřípek). Hlavní roli vytváří
Luděk Munzar, dále hrají
Rudolf Hrušínský,
Oldřich Kaiser,
Jiří Kodet a jiní.
SKALKA, Miloš.
Rozčarování. Květy. 1982, roč. 32, č. 47 [25. listopad], s. 47. [upraveno]
Silný a přímo sváteční zážitek připravila Hlavní redakce dramatického vysílání hrou ROZČAROVANÍ. První předpoklad úspěchu byl položen v dramaturgii, kde vznikla myšlenka televizně zpracovat román
Budda Schulberga o hollywoodském působení
Francise Scotta Fitzgeralda. Druhým šťastným momentem bylo, že se přepisu ujal
Jiří Hubač. Třetím činitelem kvalitní syntézy byl režisér
Jiří Adamec. A na konci tohoto řetězce, avšak nikoli poslední, stojí
Luděk Munzar (Fitzgerald),
Oldřich Kaiser (Stearns),
Rudolf Hrušínský (Milgrim), herci, kteří svou mimikou, gesty a dikcí zhmotnili tento kupodivu povznášející příběh o lidských prohrách. Nestává se často, aby si člověk odnášel od obrazovky, na níž právě proběhlo původní dramatické dílo, provokující materiál k přemýšlení, někdy nezbude ani dost vizuálních dojmů pro zpětné vzpomínky. Tentokrát však Rozčarovaní způsobili zdravé rozčarování v tom smyslu, že odhalili zrádnost konvenčních jistot; ukázali, že každá věc má rub i líc a že lidský život se nedá vyčerpat jednou formulkou, aniž by ztratil svou jedinečnou velikost a důstojnost. A navíc televize v neděli večer vzdala nebývalý hold literatuře. Předmětem sporu ve hře byl sice filmový scénář, ale kategorickým imperativem a svrchovanou životní, ne jen uměleckou, hodnotou se pro hrdinu stává dokončení románu. Vzpomeňte na tu mravní velikost Fitzgeraldova pojmu – spisovatel.
BÍLEK, Petr [pb].
Týden v televizi. Tvorba, týdeník pro politiku, vědu a kulturu. 1982, č. 51 [22. prosinec], s. 19. [upraveno, zkráceno]
