Obsah filmu Rofuto
Mladá nadějná spisovatelka, Reiko Hatuna, se přestěhuje do domu, v jehož sousedství je opuštěná stavba. Hned první noc zahlédne z okna muže, nesoucího do domu v náručí předmět, podobající se zabalenému lidskému tělu. Začíná pátrat, a postupně zjišťuje, že oním mužem byl antropolog Makoto Yoshioka, a oním předmětem tisíc let stará mumie ženy. Objeví i osmdesát let starý film, na němž je natočena ta samá mumie. Zdánlivě vše ukazuje k legendě o ženách, jež si pojídáním bláta z bažiny Midori chtějí zachovat věčnou krásu. Do rozvíjejícího vztahu Hatuny a Yoshioky však ještě zasáhne duch bývalé nájemnice domu. Proč se jim zjevuje? Chce ukázat na...
Mladá nadějná spisovatelka, Reiko Hatuna, se přestěhuje do domu, v jehož sousedství je opuštěná stavba. Hned první noc zahlédne z okna muže, nesoucího do domu v náručí předmět, podobající se zabalenému lidskému tělu. Začíná pátrat, a postupně zjišťuje, že oním mužem byl antropolog Makoto Yoshioka, a oním předmětem tisíc let stará mumie ženy. Objeví i osmdesát let starý film, na němž je natočena ta samá mumie. Zdánlivě vše ukazuje k legendě o ženách, jež si pojídáním bláta z bažiny Midori chtějí zachovat věčnou krásu. Do rozvíjejícího vztahu Hatuny a Yoshioky však ještě zasáhne duch bývalé nájemnice domu. Proč se jim zjevuje? Chce ukázat na svého vraha a pomstít se? < Zobrazit méně
Autor: Hugin, zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 10.10.2011
Z děje, této nepříliš zdařilé duchařiny, jsem byl poněkud zmaten. Zpočátku veškerá pozornost směřuje k záhadné mumii, ale mumie zůstává pořád mumií, prozatím. Na scéně se objevuje duch bývalé nájemnice o které se, v následujícím ději, formou vzpomínek, dovíme toto: nejprve je zabita literárním agentem, ožije, poté je zabita Yoshiokem, agent její tělo zakope v lese, Yoshioka ji vyhrabe a živou ji někam odnáší, nakonec její mrtvolu vyloví z jezera. Až to někdo uvidíte, mohli by jste mně sdělit, kdy je ještě ta bývalá nájemnice živá, a kdy už je duch. Anebo, mně raději nic neříkejte, měl jsem ji už plný zuby. Do toho všeho mumie oživne a upadne ji hlava. No potěš. Taktéž jsem nepobral chování hlavní postavy, v jednom okamžiku jde, úplně v pohodě, s duchem zavražděné dívky, lesem až k bažině, aby ve scéně následující, po pouhém jejím spatření, začala nepříčetně hysterčit. A navíc neuměl Yoshioka plavat a fungovala tam veřejná spalovna odpadu. Všechno souvisí se vším. Přitom začátek vypadal tak slibně, tedy v rámci tohoto žánru. Tajemná atmosféra, minimalistické dialogy, žádné lekačky, ani typické potoky krve a zohavená těla.
Když vezmu v úvahu množství duchařských japonských filmů, tak mám dojem, že je v Japonsku více duchů než-li živých Japonců.