Rodinný přítel

Harpagon 21. století - to je   něco, takový se rodí jednou   za... dosaďte si sami,   možná máte dokonce osobní   zkušenost. Lichvář Geremia   jako odporná forma života,   živící se lidským   pinožením za přiblblými   sny o neobchodovatelném   štěstí a vysáváním   emocí, těch záporných   obzvlášť... Ohavný   zvenčí dovolil skrz smutek a   zhrzenost, aby jeho srdce   zkamenělo a zhyzdil se i   uvnitř - odmítán   úspěšným otcem, jakýmsi   Karlem Lagerfeldem, zneuznaně   příštipkaří v jeho stínu   a doufá... Marně, poslední   setkání nemohlo být víc   ponižující. Nikterak   nezaostávají ani Geremiovi   přízemní zákazníci,   ačkoli u některých se dají   vypozorovat i ušlechtilejší   pohnutky konání, než jen   navyšování ega, furiantská   gesta a závislosti, žel   neumí posoudit způsob jejich   zhodnocení a klesají tak na   lichvářovu úroveň...   prostě, jeden by normálně   brečel. Ne tak nad   Sorrentinovou zprávou o stavu   světa v děsivě   okouzlujícím zpracování   aneb jak cílenou estetikou   vystihnout kdejaký hnus.