Řeka

V českých filmech počátku třicátých let se bohužel diváci jen velmi málo mohli setkat s přírodními krásami naši vlasti. Proto jim jistě přišel velmi vhod milý a hezký obrázek z Posázaví, film s nezvyklým, ale divákům jistě blízkým námětem. Opravdu pěkné jsou v něm záběry Stallichovy kamery, která vyvolávala v divácích obdiv. Zcela určitě si každý mohl představit hezký kout Čech a v něm život venkovanů.

Děj není příliš bohatý, přece však poutavý a jímavý: Vyrůstající chlapec a děvče, jejich vztahy navzájem, k přírodě, v níž vyrostli, a k ostatním lidem. Je tu mládí, láska, jež dává štěstí a otevírá se nám dětská duše, která již počíná chápat různé podivnosti v lidském životě. Taková duše, ještě nezkažená, plná ideálů a snů, jimiž dovede být šťastna, která je přístupná veškerým dojmům a dovede plakat s cizím utrpením, potřebuje opravdové pochopení a pak by mohla být námětem k ještě mnoha pěkných filmům. Osmnáctiletý Váša Jalovec a čtrnáctiletá Jarmila Beránková. On v roli Pavla Sychry a ona jako Pepička Matuková podali své úlohy čistě, dobře a přirozeně.

Jaroslav Vojta, jako starostlivý otec a sestra Jaroslava Vojty Hermína Vojtová, jako milující maminka, jsou také dobré postavy. Ale vadí tu jejich přílišné nářky a stesky a pak nešťastná učitelova řeč, jako by ani nebyla pronesena hercem takových kvalit, jakým byl Rudolf Deyl starší. Činí to místy film zdlouhavým a zní to příliš strojeně. Ani se to nehodilo do filmu sice vážného, ale na druhé straně prostoupeného optimismem, písní mládí, nekonečné lásky k bližnímu a k přírodě a radosti ze života. Vše ve filmu je zidealizováno. Ani ten Svitákův pytlák z posázavských lesů není zlý, vždyť ani nemůže být zlý ten, kdo má rád přírodu. Také pěkná Dobešova hudba, činí film líbivý.

I když se našli kritici, kterým se nelíbilo, že byla do filmu jakoby násilně vložena Dobešova píseň "Silnice šedivá" zpívaná tulačkou (Bedřiška Wardasová) a tulákem - harmonikářem (Jan Chaloupka), mně se právě pro její "prvorepublikánskou patinu" líbí. Tento lyrický film velmi dobře reprezentoval naši kinematografii na II. MFF v Benátkách v roce 1934.

Přátelství starostova syna a dcery podruhyně nevidí rodiře rádi. Bohatý sedlák se obává, že i jeho syn podlehne rodové pytlácké vášni. Jednoho dne je chlapec pohřešován...
Mimořádný a proslulý film, který mladší generace diváků znají většinou pouze z literatury a vyprávění pamětníků. Herec a režisér Josef Rovenský neměl mnoho jiných příležitostí projevit svůj talent a filmařskou osobitost. Jeho Řeka je stále živý a strhující filmový příběh, který může i po letech znovu překvapit.
Březina Václav/Lexikon českého filmu

Starostův syn Pavel, kterého chce otec poslat studovat do města kamarádí s chudou dívkou Pepičkou. Pavel se rozhodne ulovit v řece velkou štiku, na kterou je vypsaná finanční odměna. Voraři najdou jeho oblečení a ve vsi propukne zmatek, že chlapec utonul. Pavel mezitím za získané peníze koupí Pepičce nové boty a svetr a šťastně se shledává se svými rodiči, kteří uvěřili, že se utopil. Jednoduchý příběh dětského milostného vzplanutí je převýšen originální stylovou koncepcí filmu, v němž malebná prezentace přírody vystupuje coby významotvorný prvek a jenž se v době svého vzniku těšil velkému mezinárodnímu zájmu. Rovenského "Řeka" stojí spolu s některými díly Karla Antona z němého období u samého počátku proslulých fenoménů českého filmového lyrismu (později reprezentovaného snímky typu "Touha", "Romance pro křídlovku" či "Vojtěch řečený sirotek") a tzv. "české kameramanské školy".
[Kinobox]

Film Řeka (1933) byl prvním poetickým filmem zvukového období a stal se tak ojedinělým dílem československé kinematografie ve své době. Na druhém mezinárodním Biennale 1934 v Benátkách získalo Československo Pohár města Benátek za nejlepší režii. Byly oceněny filmy Bouře nad Tatrami (1932), Zem spieva (1933), Extáze (1933) a Řeka (1933). Pro naši kinematografii to byl překvapující úspěch.

Řeka plyne zdánlivě poklidně, není v ní nouze o klíčové dramatické zvraty, které filmu dodávají na sugestivní intenzitě, srovnatelné s nejlepšími scénáři současné kinematografie. Jediný syn bohatého sedláka Sychry, čtrnáctiletý Pavel, musí čelit rodové vášni svého otce, vášnivého pytláka. A to v prostředí překrásné, člověkem téměř nedotčené přírody. Konflikt houstne v okamžiku, kdy je z vězení propuštěn pytlák Zimák plný nenávisti vůči bývalému příteli Sychrovi.

Film byl uveden na II. MMF v Benátkách v roce 1934. V NFA je uložena také německy namluvená kopie o délce 2006 metrů, která film zpopularizovala také v Německu.