Řeka

Jeden z neprávem opomíjených světových   unikátů českého filmu. Jednoduchý příběh,   který trochu připomíná našeho malého   posázavského Moby Dicka (téměř osudový   zápas se štikou), je zarámován do tklivých   poetických obrázků života na venkově   (nádherně primitivního), do lesů a vod, do   čistoty bosého lidu i letní přírody.

Zvláštní nostalgie...
...vyvěrá z tohoto filmu, jehož uvedení v   televizi jsem opravdu uvítala. Je těžké ho   hodnotit. Budu - li upřímná, je na mne   příliš prošpikovaný lyrikou, ale ruku na   srdce - je z roku 1933 a k tomu je třeba   přihlížet. Nemusím příliš podobná   melodramata, nicméně na dobu svého vzniku je to   velmi slušný počin. Fascinující je   oduševnělá dívčí tvář čtrnáctileté   Jarmily Beránkové v roli Pepičky, škoda, že   po válce pak již téměř vymizela tato krásná   nadaná herečka z filmového plátna. Pravda,   přešla k dabingu a tam zanechala také kus   kvalitní práce. Pozastavila bych se ještě nad   Vášou Jalovcem, nikdy předtím ani potom se   již neobjevil v českém filmu a je to další z   těch jmen, o nichž není dohledatelná žádná   stopa, osud...Možná se mi někdy splní mé   velké přání a o ztracených hvězdách a   hvězdičkách meziválečné éry se dozvím   něco víc...

Krásný lyricko-poetický film posloužil nám   také jako jako přírodní oslava krás české   země: malebné krajinné záběry, vykreslují   např. ranní rozbřesk, kdy se nad poklidnými   vodami Sázavy trhají cáry ranní mlhy, v jiné   podobě se tu zjevuje stejná scenérie v čase   večerního soumraku. Na tento film a vůbec na   tento žánr přírodního lyrismu, později   navazovali svými velkými filmovými díly   takový režiséři jako byli F.Čáp a V.Krška   či Vojtěch Jasný (Touha).