Pro hrst dolarů

Do malého městečka na americko-mexické hranici přijíždí osamělý pistolník Joe. Nechá se najmout na práci jedním místním klanem s nepoctivými praktikami. Přitom spolupracuje i s klanem protivníka a tak oběma stranami manipuluje. Sleduje pouze svůj cíl, vyvolat nepokoje a mít s toho svůj zisk. První western, který natočil S. Leone a ve kterém proslavil herce Clinta Eastwooda.

Do malého městečka na americko - mexické hranici přijíždí osamělý pistolník Joe. Nechá se najmout na práci jedním místním klanem s nepoctivými praktikami. Přitom spolupracuje i s klanem protivníka, a tak oběma stranami manipuluje. Sleduje pouze svůj cíl, vyvolat nepokoje a mít z toho svůj zisk.

TV Barrandov

Prach, vítr, žhavé slunce Nového Mexika. Do města rozděleného válkou dvou klanů přichází cizinec. Je klidný a mlčenlivý, z nebezpečí hrozícího ze všech stran si nic nedělá. Brzy rozehraje riskantní plán: nabídne své služby oběma soupeřícím rodinám s cílem využít jejich nepřátelství ve svůj prospěch.

První výprava režiséra Sergia Leoneho na westernovou půdu předznamenala zrod legendy. Leone čerpal ze snímku Tělesná stráž (Jodžimbo) Akiry Kurosawy, ve kterém je záhadným hrdinou bezejmenný samuraj bez pána. V rozhovorech se však přihlásil i ke klasičtějším inspiračním zdrojům (byla mezi nimi také Goldoniho hra Sluha dvou pánů). Hlavní postava redefinuje obvyklý typ kladného westernového hrdiny – z ulízaného džentlmena typu Limonádový Joe se protagonistou náhle stává cynický, osamělý pistolník, jehož motivací není ani tak dobro, jako spíš vidina výdělku. Clint Eastwood vytvořil v této postavě novou ikonu – drsňáka s kamennou tváří a dokonalou muškou, který otevírá ústa, jen aby vypustil lakonickou hlášku (režisér o Eastwoodovi prohlásil, že má dvě herecké polohy – s kloboukem a bez). Dobrodružnou pouť neproniknutelného pistolníka doprovází hudba Ennia Morriconeho, pro kterého se spolupráce s Leonem stala výtahem ke slávě. Nejslavnější hudební motiv z Pro hrst dolarů později použil i Quentin Tarantino v Kill Bill 2. Snímek Pro hrst dolarů vznikl v roce 1964 a byl vzápětí následován snímky Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966). „Dolarová trilogie“ se stala milníkem žánru a stylistickým vzorem všech příštích spaghetti westernů.

Zdroj: ČT

Na počátku 60. Iet procházel americký western námětovou i formální krizí. Ani pokusy s novými tématy a realistickými prvky se nesetkaly s úspěchem. V té době se v Itálii a ve Španělsku točily Ievné napodobeniny amerických vzorů. Pětatřicetiletý Sergio Leone však v roce 1964 svým snímkem Pro hrst dolarů přišel s novým, originálním pojetím amerického westernu, jemuž se dostalo názvu spaghetti western. Ten se vyznačuje manýristickou zálibou ve formě, akcentuje a přetváří typické motivy amerického westernu (honička, souboj), klade důraz na prvky násilí a v osobě hlavního hrdiny zpochybňuje klasickou černobílou westernovou morálku. - Jezdec odnikud, zarostlý cizinec Joe, přijíždí do mexického pohraničního městečka. Když zjistí, že zde vládnou dva znepřátelené rodinné gangy, Rojové a Baxterové, bez váhání se dá do služeb obou. Jediným měřítkem jeho činů je zisk; neváhá inscenovat spory, z nichž těží jen on sám. Všechno mu vychází, až do okamžiku, kdy se nechá unést soucitem. Stranění spravedlnosti se Joeovi krutě vymstí; poznává, že nedokáže sloužit dvěma pánům, a nezbývá mu než pracně očistit městečko od zla. - Leone se inspiroval (po vzoru Johna Sturgese v Sedmi statečných) japonským samurajským filmem (konkrétně Kurosawovým snímkem Jodžimbo - Tělesná stráž, 1961), klasickou comedií dell'arte, ale také Goldoniho hrou Sluha dvou pánů. Nezříká se tradiční westernové morálky, ale svět, v němž se dobro musí prosazovat, je výrazně krutější a bezohlednější než v americkém westernu. Cynický hrdina je nucen bránit se pragmatismu a jeho vítězství bývá křehké a dočasné. Po snímku Pro hrst dolarů natočil Leone ještě filmy Per gualche dollaro in piú (Pro několik dolarů navíc) a Hodný, zlý a ošklivý, tvořící jedinečnou trilogii, jíž otevřel sobě i hlavnímu představiteli svých filmů, herci Clintu Eastwoodovi, cestu k práci ve Spojených státech. Leoneho originality nedosáhl nikdo z jeho následovníků, a režisérův temný, cynický tón se rozplynul v lehkých italských westernových komediích, jež sám zpočátku produkoval (např. Mé jméno je Nikdo). Eastwood s úspěchem opakoval vytvořený typ antihrdiny ve Spojených státech v kriminálních thrillerech Dona Siegela (např. Drsný Harry) a později ve westernech, jež sám režíroval. - Ve filmu Pro hrst dolarů je Eastwoodovým protihráčem v netypické zlodušské roli Gian Maria Volonté, který (podobně jako někteří další Leoneho spolupracovníci) kvůli větší "autenticitě" přijal pseudonvm John WeIles.
Filmový přehled