Prisoners of the Ghostland

Tak
tohle bylo hodně těžké.   Smysl mi docvakl až po   hodině filmu. Hodinu jsem   čuměl na něco, co jsem měl   před očima ale vůbec jsem   to neviděl! Takže znovu a   lépe! A nestačil jsem   žasnout. Ach jo, vážení   autoři a protagonisté,   míříte strašně daleko,   moc daleko za běžně   očekávaný divácký obzor.   Až tam, kde není žádný   Supermuž, ale jen Krysomuž.   Do symbolikou přetlakovaného   masakrózního poselství,   dokresleného úžasnou   hudbou. Ale možná, že jde   jen o naprostý propadák, a   já jsem sám sebe obelhal,   abych si aspoň chvilku   připadal výjimečný.
Extra bonus za   (nakopávacího) Yoricka, okno   s oblohou, a nádherný bílý   ohon byakko, který působil v   kontrastu s tónem filmu   neskutečně drtivě.
Takže, slyšíte,   Ghostlandeři? Nikdo neunikne   ze země přízraků.   Rozumíte? Nikdo...!
1)   už víte, proč Psycho   zastřelil chlapce?
2)   nešahej na modrého motýla   ... zobni si bonbónek.

'Vězni země duchů' Tak zní   český překlad názvu   snímku, kteří se, svým   způsobem, jeví něco jako   fantasy pohádkový eastern,   nepostrádající typicky   japonský duchovní akcent.   Japonský režisér Šion Sono   je v rámci filmové tvorby   považován za provokatéra ve   své odpornosti, ale je svůj   se svým vlastním osobitým   stylem. Kde jinde lze vidět   zločince najatého na   sebevražedný úkol v rámci   záchrany unesené dívky, aby   po dramaticky přiděleném   úkolu místo ve sporťáku   odjel na kole? Snímek svým   vyzněním patří mezi   brakové filmy, který by   krásně vynikl v projektu   Grindhouse Quentina Tarantina   a Roberta Rodrigueze.   Naprostý chaos všeho   možného i nemožného, ve   spleti dějových zvratů   postrádající jakýkoliv   smysl. K tomu erotické a   filozofické odkazy,   okořeněné nějakým tím   surrealismem. Výprava je   bohatá, vizuálně krásně   barevná, ale zato kamera je,   snad na takový film   úmyslně, špatná a když se   k tomu přidá podivný a   místy až nesmyslný střih,   zůstane nám z toho   skutečně jen brakový kýč   s velkým K. Námětově se v   podstatě jedná o   postapokalyptický příběh v   prostředí po jaderné válce   se zajímavým odkazem,   pomocí hodin, na Hirošimu.   Západní western je   naroubován do japonských   stereotypů ve spleti   záměrně trefných detailů   s žíravými mezi   řádkovými významy,   spjatých s japonskou   filosofií a tradicemi. Kdo se   v onom chaosu neztratí a   dokáže vyčíst informace   mezi řádky každičké   scény a plně pojme tzv   ´cageplotation´, vyhrál a   zaslouží si medaili   pozorného diváka.

Hnus
Naprostá žumpa. Cage snad   nezná dno svých   "hereckých" a   filmových kvalit.Snaha   natočit něco zajímavého se   tady míjí účinkem už od   samého počátku, nechápu   jak někdo může klesnout   takto na dno.