Poslední čtvrťák

Pacino opět prokázal, že   jeho herecké pojetí   jakékoliv postavy, má velmi   blízko k dokonalosti.   Komorní příběh citového   pouta mezi vnukem a dědečkem   na pozadí hospodářské   krize z třicátých let   minulého století,   nedoporučuji konzumentům   ostrých akčních trháků.   Film by jim připadal dlouhý   a bez děje. Jde totiž o   jiný level a v tomhle by   nemuseli zrovna obstát.   Pacino měl ve svém filmovém   vnukovi vzácně herecky   vyspělého protihráče.   Režisér James Foley odvedl   dobrou práci.

POSLEDNÍ ČTVRŤÁK

Zvláštně   poetický snímek z těžké   doby hospodářské krize   třicátých let. V této   nelehké době a v tomto   prostředí vyrůstá malý   chlapec Gennaro, který si   díky finanční situaci v   rodině příliš zábavy   neužije. O to více o ní   sní. Touží alespoň po tom,   aby mohl navštívit kino. Pro   nás je v dnešní době asi   dost nepochopitelná tak   silná touha po něčem, co   nám připadá samozřejmé.   Jenže i v dobách, kdy na   zábavu peníze prostě   nezbývaly nikomu, lidé po   nějakém tom rozptýlení a   pobavení stejně toužili.   Jak těžké bylo pro malého   kluka vydělat těch pár   drobných. Film přináší   pohled na úplně jiný   život, než který vedeme   dnes. Poslední čtvrťák je   brutálně skutečný film o   nelehké hospodářské   situaci pohledem dětských   očí. "Dědeček   říkával, že v dobách   krize přijdou silní lidé   jenom o práci. Ostatní   přijdou i o rozum."

Někdo si řekne:   prostě jen další film o   dětském snu a cestě k jeho   naplnění. Film je pomalu   plynoucí dramatickou sondou   do života, který si   většina z nás neumí ani   představit. Malebnost místa,   dobová výprava a věrohodná   atmosféra prostředí   dokreslovaly zážitky malých   chlapců, vystavených mnohdy   šokovým situacím. Kluci   byli naštěstí pod ochranou   moudrých blízkých, což je   stmelovalo a poskytovalo jim   alespoň jakousi iluzi   bezpečí a pocit domova.   Beznaděj se střídá s   nadějí, jenže stále se   nedaří získat vytoužených   pár drobných. A přitom   jaké úsilí stojí malého   chlapce to, aby si vydělal   čtvrťák na kino. Ale kdyby   umřel děda – jeden   čtvrťák by se našel –   morbidní? Jenže ten nemocný   děda v podání   charismatického Al Pacina   sám podporuje svého vnuka v   tom, aby snil své sny. Nebýt   kdysi jeho odvahy vydat se na   cestu za oceán, nebyl by   děda tu, nebyl byl možná   ani Gennaro ani kino La   Paloma. Film zdobí dobré   herecké výkony, ale Al   Pacino září nade všemi v   roli nemocného dědy. Zahrál   ji bravurně jako ostatně   vždy.

"Gennaro! Víš jak   to tady nahoře vypadá?   Zrovinka jako v tom kině La   Paloma!"
Mít sny   je velký dar a opravdu   stačí CHTÍT, aby se mohly   naplnit...
Nenápadný, krásný a   velmi lidský příběh,   prostý a přece tak   nádherně obyčejný, plný   krásných emocí a laskavé   životní moudrosti s   věčným odkazem: Nikdy   nepřestávej snít !