Pokušení paní Antonie

Tak je to určeno spíše ženskému publiku, ale   i já jsem se občas bavil. Hlavně vynalézavými   nadávkami paní Antonie. Zaujal mne pan   Kovářík. Dějově je to kostrbaté, a dost se   zde zpívá, vlastně vyje. Ale když to   přeskáčete…

Horší průměr
Nesnáším Nedošinskou. Nechtěl bych mít doma   obtížný hmyz, psa, vlhko - a Nedošinskou.   Rozčiluje mě na jejím projevu to, že pořád   střídá plačtivou náladu s rázností hloupé,   jednoduché, sprosté a panovačné ženy,   třebaže je to v základu bodrá bytost a   třebaže to takzvaně "myslí dobře".   K smíchu to však mnoho není, zvláště když   scenárista nezná míru a trvá to dlouho a   vyskytuje se to často. Nepovedená komedie, v   níž jde zase jenom o to "jedno". Ani   náznak nějaké satiry, která přece dělá   komedii komedií. Venkovní ruchy (zpěv ptáků)   byly příliš slyšitelně pořízeny snad   nějakou pouťovou píšťalkou nebo okarínou, a   dokonce i kokrhání kohouta vyrobil nějaký   nepříliš zdatný lidský imitátor. Hudební,   či spíše pěvecká čísla, byla taktéž   hrozná. Lída Baarová na začátku své písně   vůbec netrefila tóninu a vrcholem odpornosti   bylo nevkusné hulákání "talentovaného   bankéře", při němž zaléhal těžce   zkoušený sluch, příliš jemný pro tento   otřesný "hlas jako zvon".

:o)
Vdova s dospělou dcerou, která právě   vystudovala prestižní školu. Maminka nastupuje   k muži v diplomatických službách, který si   nepřeje, aby jeho zaměstnankyně byla svázána   s rodinou, nebo dětmi a věnovala se plně práci   v jeho vile, kdy po úspěšném konkurzu získá   místo i její dcera. Jenomže se k sobě nesmí   znát a tak občas překvapenému ministrovi   předvádějí exponované hádky, aby dokázaly,   jak moc se nemají rády...