Pojedinok v tajge

„Souboj v tajze“ aneb, jak se zmocnit   obrněného vlaku na začátku občanské války v   tehdejším Rusku kdesi na Sibiři. Film byl   natočen u příležitosti 60. výročí   Říjnové revoluce, která byla v dobách   socialismu označována jako *Velká říjnová   socialistická revoluce* pod značkou VŘSR.   Název filmu slibuje mnoho, ale divák nedostane   nic. Ke konci je sice jedna krátká válečná   scéna, ale ta film neutáhne. Tvůrci filmem   mířili především na mladé diváky, snad, aby   jim připomenuli, že nějaká taková revoluce   vůbec byla, avšak kupodivu to žádná   závratná agitka není. Každopádně celé   pojetí je pomalé, poklidné a zcela bez   napětí. Je to film pro mladé, takže mladí   jsou v popředí zájmu. Co to znamená? Že je   použita *bojová skupina mladých*, jak by se   jistě řeklo typicky socialistickým jazykem. V   tomto směru ani nepřekvapí použití   melodramatického motivu, jehož hlavním zájmem   je, aby film také působil kontemplativně. Ale   to snad nemohlo na diváky fungovat ani ve své   době. Tvůrčí záměr je v tomto případě   poněkud záhadný, neboť pokud byl film natočen   k výročí Říjnové revoluce, proč zůstává   jen jako pouhá kulisa? Události s vlakem, které   by měly vyznít jako hlavní dějová linie   daného příběhu, jsou tak paradoxně až ke   konci, a to ještě navíc zoufale omšele. Co se   týče postav, žádná pecka to zrovna také   není. Prostě jsou a to je vše. Jen o jedné se   dozvídáme jen díky jejímu přiznání, že je   jedním z bolševiků, ale kdo by čekal nějaký   dramatický marast, protože je mezi obyčejnými   Rusy proti bolševikům bojujícími… No nic.   Navzdory námětu se tak snímek stal nudným,   nezajímavým a především zapomenutelným.