Pod střechami Paříže

V roce 1929 se na režiséra René Claira obrátila německá firma, aby dokázala, že se s její zvukovou aparaturou dají točit zvukové hrané filmy. Zrodilo se proslulé vyprávění plné pohody a poezie všedního dne pařížské periférie. Vedle hlavních hrdinů tu vystupuje celá řada epizodních postav – hokynáři, kapsáři, strážníci či jen náhodní kolemjdoucí. Clair tady ukázal, jak lze využít asynchronního zvuku a obrazu, zvětšit tak sílu a působivost jednotlivých scén. Hned slavná úvodní scéna – panoráma pařížských střech, je podmalována slovy písničky a zvuky kolovrátku, rozhovor dvojice, který neslyšíme, ale vnímáme přes skleněnou výkladní skříň, či...