Pochyby

Ocitáme se v šedesátých letech v katolické škole poblíž Bronxu. Hlavní hrdinkou se stává jeptiška, která má podezření že učitel a kněz v jedné osobě má příliš velký zájem o novou studentku. Jenže není lehké obvinit zrovna kněze ze sexuálního obtěžování a navíc když si jeptiška není ani jistá. Proto vzniká spousta kompromitujicých situací a je jasné že ve škole bude horko.

Americký dramatik irského původu John Patrick Shanley (nar. 1950) se proslavil především jako scenárista populární romantické komedie Pod vlivem úplňku (1987), za niž dostal Oscara. Na jevišti měl největší úspěch dramatem Pochyby (2004), vyznamenaným mj. Cenou Tony a Pulitzerovou cenou (u nás se hrálo na prknech Národního divadla). Pro filmovou verzi Pochyb (2008) si sám napsal scénář a ujal se i režie. Do hlavních rolí se mu podařilo získat výkvět amerického herectví - Meryl Streepovou (ředitelka církevní školy, sestra Aloysius) a Philipa Seymoura Hoffmana (volnomyšlenkářský kněz, otec Brendan Flynn). Zdařile jim sekundují Amy Adamsová v úloze mladé sestry James a Viola Davisová v jediné (zato stěžejní) scéně jako matka černošského chlapce, o jehož hypotetické zneužití ve snímku jde. Drama, odehrávající se v newyorském Bronxu na podzim 1964, se dotýká závažných témat. Jednak zneužívání nezletilých chlapců kněžími, jehož mnohé případy se po letech dostaly na veřejnost, ale především lidskou tolerancí. Právě její nedostatek vede ředitelku k přesvědčení, že bylo spácháno něco nepravého, i když o tom nemá sebemenší důkaz. Přestože nakonec dosáhne svého (otec Flynn je přeložen), její vlastní pochyby, jimž se tak dlouho úspěšně bránila, ji nakonec dostihnou. Film získal řadu ocenění, mj. také pět oscarových nominací, za herecké výkony v hlavní roli (Meryl Streepová, Philip Seymour Hoffman), za ženský výkon ve vedlejší roli (Amy Adamsová, Viola Davisová) a za scenáristickou adaptaci (John Patrick Shanley).

Komorní psychologické drama Pochyby natočil dramatik, scenárista a režisér John Patrick Shanley podle vlastní stejnojmenné hry, oceněné v roce 2005 Pulitzerovou cenou a čtyřmi cenami Tony za první broadwayskou inscenaci. (Hra byla u nás uvedena v roce 2007 za účasti autora v pražském Divadle Kolowrat.) Jako filmař Shanley využil možnost obohatit dramatický text o rozšířenou vizuální stránku, přičemž se cíleně zaměřil na postižení atmosféry nevlídného podzimu roku 1964 i života v malé komunitě. Vyprávění se soustřeďuje na postoje tří postav: mladé jeptišky James, neortodoxního kněze Flynna a bigotní ředitelky církevní školy v newyorském Bronxu, sestry Aloysius. Sestra James, která učí dvanactileté děti, se svěří své představené s obavami o jediného černošského žáka na škole, kterého otec Flynn jednou odvolal z vyučování. Zkušená ředitelka okamžitě vytuší, co se děje, a postaví se proti oblíbenému knězi. Po deptajícím psychickém boji dosáhne svého a otec Flynn musí odejít. Stárnoucí osamělá žena se pak svěří mladé řeholnici s trýzní vlastních pochyb. Tvůrce záměrně konstruuje až tezovitý příběh jako drama, v němž není dostatečných důkazů a v němž každý ze zúčastněných má svou pravdu. Zároveň zpracovává současné módní téma pedofilie v církevních kruzích odlišným způsobem. Sám chodil do podobné školy a jedna z jeho učitelek z dobročinné společnosti Milosrdných sester (Sisters of Charity) Mary Margaret McEnteeová, jíž je snímek věnován, byla vzorem pro sestru James a podílela se na natáčení. Ačkoliv právě dobové reálie napomáhají k autentičnosti děje, dominantní jsou soustředěné a do detailů promyšlené výkony tří protagonistů, k nimž se přiřazuje Viola Davisová v roli chlapcovy matky s jedinou, zato však stěžejní scénou.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2009/4