Pět holek na krku

Dívčí příběh na základě povídky autorky   Ivy Hercíkové, která byla po autorské stránce   na dívčí příběhy zaměřená. Vypráví   přirozený pohled do světa dívek a jejich, jak   se jednoduše říká, blbnutí. Krapet to má i   moralizační aspekt, ale jen okrajově. V hlavní   roli trošičku plaché dívky Nataši se   představila Andrea Čunderlíková, která po   herecké stránce podala úctyhodný výkon. Ve   svých patnácti letech to byla její první   velká herecká příležitost a tak se nenechala   zahanbit. Dala do toho všechno a je to skutečně   vidět. Nataša se k vrstevnicím chová   přátelsky, ale ty se na ní dívají přes prsty   a nevynechají jedinou příležitost, aby jí   mohly dělat všelijaké naschvály a aby ji   všemožně ztrapnily. Děti prostě v tomto věku   takové jsou a to bez ohledu na to, jestli se   jedná o dívky či o chlapce. Příběh se velmi   opatrně dívá na hloubku duše Nataši a jejího   vnímání lidských povah. Překoná   společenskou bariéru a nebo vlivem zklamání   života provede nějakou hloupost? Možná dojde i   k překvapení. Psychologická sonda je opravdu   velmi opatrná ve své sounáležitosti, neb je   snímek určen především pro věkově stejné   dívky k jejich poučení. Něco může vypadat   jako legrace, ale i ta má své hranice. Někdo se   ptá, proč je do toho takřka až násilně   naroubovaná opera. To už jen umělecký dojem   vytváří něco jako kontrast s určitou   postavou, v rámci morální proměny naivní   hrdinky v zahořklou manipulátorku, v opeře   ´Čarostřelec´ Carla Marii von Webera, který   je považován za zakladatele německé   romantické opery. Jestli je to vhodné či ne, je   už na diskuzi. Každopádně má snímek co do   sebe a ukazuje dívčí svět takový, jaký   prostě je a nezaškodí ani dnes. A to v rámci   každé generace. Bohužel se jedná o další   šedesátkový snímek velmi opomíjený.

Musím pochválit mistrně vymyšlený tah s   operou. V okamžicích, kdy divák nudou usíná,   začne ječet nějaká osoba operní pasáže.   Výborný nápad! Proto kdož neusnete, mějtež   ruku na knoflíku od hlasitosti, jinak vám to   urve uši i s hlavou. A pozor, přichází to bez   varování, ani se nemusí „děj“ odehrávat v   divadle. Psychosonda která rozhodně nebyla pro   mne. Žádná scéna nezaujala. Zápletku s dopisy   jsem nepochopil, totiž nepochopil jsem to, co na   nich bylo tak závadného. O konci ani psát   nebudu. Děs běs.