Perverzní průvodce filmem

Zajímavé, jak si ten přechytralý prznitel   angličtiny ke svému výkladu skrytých pohnutek,   stojících u vzniku přelomových filmů, vybral   zvětšiny mrtvé autory (Lynche zahrnuje, ačkoli   není na onom, ale v jiném světě, takže to   vyjde nastejno). Že by obavy z konfrontace? U mě   tedy dokázal potlačit ego i superego v takové   míře, že bych ho s kl(id)em skopala do   kulata... a jak mi Slavoj vysvětlí, že   pokaždé, kdy se zjevil v obraze, neubránila   jsem se pocitu, že vidím jeden obrovský falus?   Nedodíváno, neb jsem začínala chrčet, všem   hodnotícím zjevným i latentním filozofům zde   se však omlouvám, zkrátka mně nebylo podsunuto   toužit po informacích tohoto druhu, ani tímto   způsobem...