Pěna dní

Bylo to takové poetické   odpoledne. Knihu jsem nečetl,   takže neznám předlohu k   filmu. Pro mne byla hlavní   tahounkou filmu Audrey Tautou.   Už je to třetí film, který   je prošpikován fantazií a   je s její účastí. Pro mne   toto bude filmový zážitek   roku.
Film se jinak   moc nedá interpretovat, ten   se prostě musí vidět. A   dovolím si jej laskavému   divákovi doporučit.

Pěna dní
Uvedeno ve filmovém klubu   "Andělský biograf"   v club café Anděl.
Boris Vian, autor románu   Pěna dní, je považován za   jednoho z   nejdůležitějších   spisovatelů dvacátého   století. A já ho mám   strašně rád, kniha se mi   tak líbila, že jsem jí   přečetl jedním dechem.   Právě i proto jsem si film,   kde se navíc v hlavní roli   objevuje krásná Audrey   Tautou, nemohl nechat ujít.   Erotické scény sice nejsou   tak sexy jako v knižní   předloze, Audrey se vůbec   neodhalí, ale to nevadí.   Vždyť už jí známe z   "Libertina". :)
Jako vždy, i tentokrát   musím prostě srovnávat s   knihou. Režisér Michel   Gondry si to vzal po svém,   což je ovšem jen a jen   dobře. Snažil se vdechnout   do filmu svůj vlastní nápad   a dát tam svou vlastní   tvář, což si myslím, že   se mu nakonec povedlo.   Příští týden se chystám   na divadelní představení   Pěna dní, a ještě   samozřejmě hodlám   shlédnout původní melodrama   z roku 1967, pak teprve bude   mých devět hvězdiček   vypovídajících, ale zatím   i bez znalosti všech   adaptací, rozhodně mohu   doporučit všem divákům...

povedená adaptace
Jestli máte rádi Borise   Viana, běžte na to! Prvních   pár minut se před Vámi   otevře bizardní svět plný   těžko pochopitelných   metafor, hlavní postava má   za domácí zvíře nikoli   kočku, ale myš, z vaření   delikates se stává spíše   odvážný chemický pokus,   filosofie existencionalisty   Jean-Saul Partra (snadné   pochopit, koho tím myslel)   je droga, kterou si v   bizardních podobách jeho   příznivci aplikují,   například extrakt z jeho   spisu pod oční víčko.
Hlavní dějová linie se   ale točí kolem příběhu   lásky. Stejně jako v   předloze, má člověk pocit,   že důvodem pro všechny ty   bizardní metafory je   bolestivá zkušenost autora,   který skutečný příběh   zažil.
Romain Duris i   Audrey Tatou podávají   výborné výkony. Myslím,   že ve filmu je i velmi málo   digitálních efektů. Skoro   všechno je stylově až   úzkostlivě animováno   ručně, často ve stylu   Švankmajera.
Film se   nesnaží přiblížit knihu   nejširším masám, což bude   imponovat zasvěceným,   celkově, ale filmu přece jen   oproti knize chybí černý   humor.

Bizarnost nade vše.
Toto není pro lidi jako   jsem já vůbec jsem ro   nepobral a hlavně se obdivuji   za statečnost že jsem to dal   až po konečné titulky.




.