Pancho se žení

Dobrodruh Pancho ze zakouká do krásné Rosity, ale ta se má na přání rodičů vdát za přihlouplého Pedra. Ten cestuje za dívkou s průvodním dopisem, který se ovšem pokusí zneužít nejdříve Pancho a pak i lupič Manuel, aby dívku dostali oni. Ta raději uteče z domova a po sérii nedorozumění a náhod se Panchovi podaří Rositu získat a stát se jejím manželem.
Druhý a poslední režijní pokus mladičkého Rudolfa Hrušínského byl natočen na sklonku roku 1944, ale na plátna se dostal po úpravách až v roce 1946. Objevuje se zde poprvé v celovečerním filmu ve svých šestapadesáti letech Jarmila Kurandová.
FEX DVD

POZOR SPOILER

V mexické vesnici hraje divadlo. Hlavní zpěvák Roberto Marasquino dostává padáka a hned se jej ujmou dva bandité. Chtějí jím nahradit svého mrtvého šéfa. Později je jimi přepadena banka.

Rosita je mladé a ohnivé děvče. Její rodiče, otec Francisco Fernando a matka Pepita, ji kdysi zaslíbili Pedrovi z Pantalegra, synu Sanchezovu. Tomu se do sňatku nechce, stejně jako Rositě. A tak Sanchezovi, obdrževše dopis od Fernandů, posílají Pedra k nim.

Mladý Pancho si vyzvedává dědictví a končí v hospodě. Zde odhalí falešného hráče a dochází k obrovské pranici. Pancho má být zatčen, ale prchá. A na útěku se ukryje v pokoji, kde nocuje Rosita, která potají opustila dům svých rodičů. Ta mu vypoví svůj příběh a Pancho se vydává k ní domů, aby se vydával za Pedra. Jenže jej potkává již cestou a i on mu vyžvaní naprosto vše. Pancho Pedra opije a vezme mu obě půlky dopisu pro Rositiny rodiče. Pro jistotu ještě přehodí ukazatele vesnic, tedy Marilly a Curacaa. Pokračuje v cestě zpět do Marilly, kde je ovšem poznán jako hospodský rváč a vsazen do vězení. Zde již sedí jiný muž, skutečný padouch Manuel. Ten Pedrovi nalže, že jej nepustí, ale on si s ním milerád vymění oděv a bude se za něj vydávat. Tak tedy oba učiní a padouch ujíždí i s půlkou dopisu do Pantalegra. I jemu totiž vyzvonil Pedro fakt, že Rosita dostane velké věno. No, a po výměně šatů má padouch polovinu průvodního dopisu. V Pantalegru obere Rositiny rodiče o peníze, pokrade co může, a mizí oknem. Pancho sem přijíždí až poté, co z Marrilly uprchl, nepoctivce Manuela usvědčuje, vydává se za ním, by jej ztrestal a vzal si zpět co Manuel uloupil. Leč, nechytí jej. Zatím Rosita, která se ukrývala u tetičky, spolu s ní burcuje starostu v Marille, aby jel k jejím rodičům a zabránil podvodu. Neví, že je již pozdě. V Pantalegru se dějí věci. Ocitá se zde opravdový Pedro Sanchez, ale také Rosita se starostou a jeho lidmi, čímž vzniká dokonalý zmatek. Z toho snad ani není šance se vymotat…

Parodie na sešitové čtivo je součástí dlouhé řady českých filmů, které si dělají legraci z pokleslé literatury, zároveň ale v jistém smyslu i ctí její uměleckou bezelstnost a lidovou kýčovitost. Rudolf Hrušínský se ve svém druhém a posledním režijním počinu obsadil do role šviháckého milovníka s kolty proklatě nízko.
Ve své první filmové režii Jarní píseň (1944) se Rudolf Hrušínský inspiroval žánrem melodramatu, ve druhé, která už zůstala poslední, zase parodií. Spolu s divadelním režisérem Františkem Salzerem (1902-1974) stvořili dílko nazvané Pancho se žení, které se v úvodu i v závěru explicitně hlásí k poetice morzakorů a rodokapsů, detektivek a sešitových románů z Divokého západu, v tomto případě z ohnivého i poněkud potroublého Mexika. Zápletku filmu tvoří dávný slib dvou rodin, že jejich děti v dospělosti uzavřou sňatek. Zatímco ale Rosita srší energií a šarmem, Pedro je zjevně retardovaný, a tak je nakonec pro oba dobře, když se po sérii vědomých i nechtěných záměn nežení Pedro, ale švihlík Pancho.
Podle Hrušínského svědectví byl film motivován ryze účelově. Jak naznačuje úvodní titulek, vznikal totiž také ještě za války, v témže roce jako Jarní píseň, s cílem dát hereckým kolegům práci, aby nemuseli do totálního nasazení. Scénář byl napsán za měsíc, další měsíc se točilo v dekoracích historického filmu Otakara Vávry Rozina sebranec (1945), jehož výroba byla v Lucernafilmu od roku 1944 protahována ze stejných důvodů. Zatímco ale Vávrův film měl premiéru ještě v roce 1945 a svým sociálním zakotvením souzněl s novou společenskou atmosférou, Hrušínského parodie uvedená po úpravách až v září roku 1946 byla vnímána jako poklesek doby staré a překonané.
Takový odsudek postihl později i Fričovu parodii Pytlákova schovanka (1949), dlužno ale říci, že oproti její perziflážové lapidárnosti či oproti pozdějším vycizelovaným žánrovým pastišům třeba Oldřicha Lipského vyznívá Pancho se žení opravdu těžkopádně, chaoticky a režie v lepším případě jen figurkaří. Jak se psalo, Latinská Amerika „vykouzlená z Hlubočep pomocí přenosných kaktusů a suchých palem" nepřesvědčí. Vezmeme-li ale v potaz, že šlo o svobodnou filmařskou hru uprostřed vrcholícího válečného běsnění, nemůžeme neobdivovat jak bohémský entuziasmus čtyřiadvacetiletého Hrušínského, tak strategické myšlení Miloše Havla, jehož Lucernafilm snímek původně produkoval.

Jan Lukeš
LFŠ 2015

Krásná Rozita se má na přání rodiny provdat za přihlouplého Pedra. Do Rozity je ale zamilován dobrodruh Pancho, který zosnuje perfektní plán jak dívku získat. Druhá a poslední režie R. Hrušínského I. je už s roku 1944.

Autor/Zdroj: /Popis


Přihlouplý Pedro si má vzít krásnou Rositu, do které se zakouká i dobrodruh Pancho. Během cesty za ní se Pancho ocitne ve vězení, kde ho oklame mazaný desperát a ten se rozhodne Rositu získat pro sebe.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora