Oranžský voják

Válečným dramatem Oranžský voják na sebe v roce 1977 upozornil nizozemský; režisér Paul Verhoeven, který na tomto úspěchu založil svou kariéru v Hollywoodu (mj. RoboCop, Total Recall, Základní instinkt). Snímek, natočený na základě autobiografického románu Erika Hazelhoffa Roelfzemy, má charakter historické podívané, opírající se o efektně rozehrané životní osudy ústřední postavy a jejích
přátel v průběhu patnácti let. - Erik Hazelhoff neprodělává žádný bouřlivý psychologický vývoj, jen vůči nepříznivým vnějším okolnostem prosazuje svůj nekompromisní čestný pohled na svět. Z původní šestice přátel, kteří spolu studovali na univerzitě v Leidenu, tak nakonec jedině on nejen přežije nacistickou hrůzovládu, ale za svou oddanost a odvahu získá i četné pocty. - Tradiční pojetí válečného filmu o hrdinství holandských odbojářů v boji proti nacistickým okupantům je poněkud "posunuto" směrem k dobovým americkým pokusům zbavit legendy falešného pozlátka (viz např. snímky Sama Peckinpaha). Verhoeven s koncepcí "zlých Němců" a "hodných Spojenců " v podstatě navazuje na americké válečné snímky 40. a 50. let, ale bez jejich černobílosti a vlasteneckého sentimentu; využívá spíše vlastního smyslu pro originální inscenaci prostě působivých scén, jež však často postrádají přirozené dramatické zdůvodnění. - Vizuálně zajímavý snímek (kamera Peter de Bont, Justin Vacano) zaujme i dnes důrazem na klipově dramatickou atmosféru. V hlavní roli se objevuje režisérův oblíbenec Rutger Hauer, který se po úspěchu Oranžského vojáka uplatnil ve Spojených státech, stejně jako jeho spoluhráč Jeroen Krabbé. - Na videokazetě se objevuje kratší verze (115 minut), sestřižená mezinárodním distributorem (Rank) z původní metráže (165 min.).
-ap-, Filmový přehled 1995/7