Obrazy starého sveta

Rázovitost desítky portrétovaných obyvatel pohorských končin Slovenska znepokojovala minulý režim natolik, že film na dlouhá léta zmizel v trezoru. Přitom režisér, inspirovaný cyklem fotografií Martina Martinčeka, s velkým citem a invencí natočil dokumentaristickou báseň, jejíž poselství je výsostně humánní. Hanákovi venkované, sešlí věkem a drsnými životními podmínkami, se podobají starým stromům s pokrouceným větvovím, které však ani nejničivější vichry nevyvrátily z kořenů. Tito lidé se i na konci života, zesláblí, osamělí či nemocní, každodenně vždy znovu odhodlaně a beze slova stížnosti potýkají se svým údělem. Ač tolik zakusili, na otázku, co má v životě smysl, plaše odpovídají – člověk... láska…



Zdena Škapová MFF Karlovy Vary 2022

Obrazy starého světa jsou druhým celovečerním filmem slovenského režiséra Dušana Hanáka (nar. 1938), který se inspiroval pěti fotografickými cykly portrétisty Martina Martinčeka. V osobitém sociálním a uměleckém dokumentu Hanák sleduje vnímavým pohledem staré venkovany, kteří zdánlivě žijí na okraji společnosti. Proniká do zákoutí lidských duší, aby tu objevil nejzákladnější hodnoty člověka. Se zvláštní poezií ukazuje vnitřní bohatství svých prostých a mravně čistých hrdinů, jež navzdory těžkému životnímu údělu neopustila touha po svobodě. – Scénář a fotografie z filmu vyšly v knize Dušan Hanák: Tři scénáře (Lika klub, Praha 2005).
Filmový přehled 2008/1

Po debutu 322 (1969) je dokument Obrazy starého světa druhým celovečerním (autorským) filmem dnes už renomovaného slovenského režiséra Dušana Hanáka. Do kin se dostal až osmnáct let po natočení. Tvůrce v něm citlivě a s pochopením kreslí podoby starých venkovanů, žijících zdánlivě na okraji společnosti, v podmínkách, které hraničí s bídou, ale ve vlastním, svébytném světě. Neevokuje zašlé časy, ale hledá stopy prožitých životů: "Toto jsou příběhy lidí, kteří nezradili, protože se po celý život nehonili, vnitřně shrbení, za věcmi vedlejšími. Jsou jako doušky staré dobré vody, vynesené z hloubek, jaké lze najít jen v člověku, který neztratil svůj lidský rozměr a zůstal svobodný" (básník Milan Rúfus). Tvůrce proniká s nevšední účastí do nejhlubších zákoutí lidských duší, aby tu objevil a vynesl na povrch ty nejzákladnější a nejryzejší hodnoty člověka. Přibližuje lidi v jejich jedinečnosti, s jejich vnitřním bohatstvím i mravní čistotou. - Dušan Hanák se nechal inspirovat pěti fotografickými cykly Martina Martinčeka, jehož galérii portrétů ještě rozšířil o další postavy. Fotografie se prolínají s dokumentaristickými záběry, synchrony s komentářem. Atmosféru podtrhuje i černobílý Materiál, sugestivní obsah je umocněn kultivovaným zpracováním.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled