Noc náleží nám

"Noc náleží nám". Ve zlomové době, kdy se dral na plátna kin zvukový anebo částečně mluvený film, byly to filmy vesměs filmy americké, jak už to tak bývá, byli diváci zvědaví na filmy evropské. A tak se dočkali německého filmu "Noc náleží nám", který samotní Němci považovali za svůj nejzdařilejší.

Řekněme hned, že k úspěchu mu zde dopomáhá především filmová stránka: působivý děj, rušné epizody automobilových závodů a koňských dostihů, automobilová továrna v plném provozu, vybrané původní snímky a čistá kamera. Děj totiž začíná známými automilovými závody na Targa Florio. Mladá sportovkyně utrpí při tréninku úraz a je v osamělé chatě ošetřena neznámým zachráncem. Setkává se s ním znovu jako se závodníkem automobilové továrny, v níž je úřednicí a dává mu přednost před jejich šéfem, který ji miluje. Ale když se dozví, že její milenec je ženatý, propadá zoufalství. Nastává divoká honba za zoufalou, která chce konflikt své nešťastné lásky ukončit smrtí v propasti.

Jak bylo řečeno, zůstává zde stále v popředí filmová stránka režie. Závody s pohledy na jejich serpentínovou trať, jsou skvělé obrazy. Nové a vtipné je, že se divákovi předvádí část příběhu v telefonních rozhovorech mezi Sicílií a Berlínem. Interiéry a společenské scény se uplatňují v několika plesových obrazech. K tomu pěkné přírodní snímky, hlavně ze Sicílie: tady rozmanitost a střídání dojmů. Gustav Froehlich, jenž vedl režii, přenechává hlavní roli Hans Albersovi, který "než promluvil", víc hrál v rolích intrikánů. Zvukem se Albersovi blesklo na lepší časy, ale divák zpočátku zůstával v nejistotě, zda-li jde zde o dobrodruha a nebo o muže čestných úmyslů, to nejen, že nevadí, ale zvyšovalo to napínavost děje.

Charlotta Anderová dala své roli tolik temperamentu, jak jej od odvážné sportovkyně každý očekával. Zvuková část byla přijímána na systému Tobis. Také diváci byli zvědaví, jak se jim bude poslouchat němčina. Je to velice milé a dojemné, čím si náš film za ta léta musel projít. Teď k té němčině: tam, kde se mluvilo příliš hlasitě, trpěla srozumitelnost splýváním zvuků, zato v nejintimnějších scénách a dialozích zněla řeč tak jasně a srozumitelně, že film vyvolával chvílemi iluzi divadla, zejména ženské hlasy se poslouchají příjemněji než Angličanky. Pro lidi neznalé německého jazyka byl vkládán výklad vysvětlujících titulků.