Nibelungové - Kriemhildina pomsta

Druhý díl nazvaný Kriemhildina pomsta, se od   toho prvého v mnohém liší. Zatím co   předchozí část, byla více méně   čistokrevná fantasy, druhá je nefalšovaný   epos. Ačkoliv i zde se stopové množství   nadpřirozených prvků najde, ale kromě jednoho   použití síťky neviditelnosti a myší   přehryzávající pouta, je tato epocha   jakýkoliv jiných znaků napřirozených sil   prostá. Navíc zde nevystupuje Siegfried, který   skonal (naštěstí) předchozím filmu, takže se   do popředí může dostat nejzajímavější   postava celého eposu, Hagen. Celý děj je   tentokráte věnován Kriemhildině odplatě za   vraždu jejího chotě Siegfrida, i když vlastně   měla dost velký podíl na celém vražedném   běsnění. Je až rozkošné pozorovat, jak   Kriemhildu skoro přivádí k šílenství   Hagenova „nesmrtelnost“, neustále   vystupujíce předevrata ve své černé zbroji,   okřídlené helmici s obnaženým mečem a rudým   štítem dokazujíc, že burgunďané buď   zvítětí nebo padnou do jednoho. Toto krvavé   finále se absolutně nemůže přirovnat konci   předchozího dílu, neboť zde pomřou skoro   všechny postavy. Není třeba příliš dumat,   proč byli Nibelungové, tak oblíbení u   pohlavárů Třetí říše. Hrstka statečných   němců se srdnatě brání proti přesile   kočovných hor z východu, byť samotný konec   tak obyvatelstvu připomínán nebyl. Harald Reinl   opětovně dokázal, proč byl označován za   jednoho z nejlepších německých řemeslníků.   Což může být chápáno jako urážka, nebo   důkazem toho, že tvůrce dokonale ovládá své   řemeslo. Režisér konečně může ukázat, za   co byl utracen mamutí rozpočet. Hordy   okostýmovaných statistů na koni, snažící se   dobít nazpět hodovní síň, obsazenou hrdými   burgunďany. Pro tyto účely bylo v Jugoslávii   postaveno celé barbarské město, obehnané   hradbou, jenž je ozdobena kamenými sochami, o   množství sloupů a reliéfů ani nemluvě.   Navíc diváci lační bitevních scén, budou   navýsost spokojeni oproti předchozímu dílu,   který byl až na malé výjimky akce prost.   Milovník žánru musí zaplesat u postupujích   šiků burgundských, mířících ke svému   smutnému konci, které kameraman Ernst Kalinke   nasnímal se sluncem zapadajím za horizont.   Možná je trochu na škodu nadužívání   ústředního hudebního motivu, který sic sám o   sobě je skvělý, ale duní skoro při každé   příležitosti, takže ostatní témata jsou   díky tomu potlačována. Je trochu s podivem, že   druhá část nezískala, na rozdíl od první,   Zlaté plátno za více než 3.000.000 diváků v   průběhu 12 měsíců.