Něžné vlny [2k digital]

Sympatický Vojta je nesmělý a jeho rodina praštěná. Cholerický tatínek, který kdysi nepřeplaval kanál La Manche, z něj chce mít závodního plavce a milující maminka, bývalá hvězda dětské lední revue, vidí v synovi talentovaného pianistu. Jenže Vojta má docela jiné priority - především rusovlasou spolužačku Elu, okouzlující akvabelu, která už v listopadu odjede do vysněné Paříže. Jestli Vojta rychle nepodnikne něco opravdu zásadního, zmizí mu Ela navždy za železnou oponou. Píše se rok 1989 a Vojtovi nezbývá nic jiného, než změnit chod dějin...

Zdroj: HBO Europe
Vysílání: původní
Premiéra: 13.07.2014 HBO

Vojta je nesmělý mladík, žijící v poněkud svérázné rodině. Už od dětství je tajně zamilován do své spolužačky Ely. Jeho rodiče s ním mají velké plány. Krásná a něžná maminka do něj vkládá umělecké naděje, cholerický a notně bláznivý otec, který zažil asi největší životní zklamání a zároveň trapas, když se pokoušel přeplavat kanál La Manche, zase ambice sportovní. Jenže Vojta má docela jiné priority, tou je samozřejmě rusovlasá Ela, okouzlující akvabela, která v listopadu odjíždí do Francie. Jestli Vojta rychle nepodnikne něco opravdu zásadního, zmizí mu dívka jeho snů navždy za železnou oponou.

Zdroj: Nova

Nostalgicky pojatá, lehce autobiografická komedie hitmakera Jiřího Vejdělka vypráví o dospívání jednoho stále zamilovanějšího chlapce, který nakonec přispěje k zásadnímu otřesu v československých dějinách. Autor se nechal inspirovat populárními a ceněnými filmy žijících klasiků, jako jsou Menzel či Svěrák.
Scenárista a režisér Jiří Vejdělek bezesporu patří k divácky nejpopulárnějším tuzemským tvůrcům poslední doby (např. Účastníci zájezdu, 2006, Ženy v pokušení, 2010…) a také svým nejnovějším počinem se snažil mířit na široké davy - byť výsledná návštěvnost byla bohužel podstatně nižší než u zmíněných hitů. Rozhodl se lehkou formou zabrnkat na nostalgické struny, a to jak zasazením příběhu do časů, kdy mnoho z nás navzdory nehostinnému režimu zažívalo mladické radosti i starosti, tak i vypravěčským laděním, odkazujícím k úspěšným filmům stále ještě žijících klasiků.
Protagonistou a zároveň vypravěčem je nesmělý Vojta, kterého poznáváme jako malého chlapce v první půlce osmdesátých let. Průběžně sledujeme jeho rošťačinky a především klíčící lásku k půvabné zrzce Ele. Ta se, jak víme už z prologu, možná dočká a možná nedočká naplnění ve finále, jež se odehrává v bouřlivé atmosféře sedmnáctého listopadu 1989.
Navzdory tomu, že se Jiří Vejdělek při psaní postavy Vojty do určité míry inspiroval sám sebou, přinejmenším stejný (ne-li větší) prostor je věnován postavám jeho rodičů v podání Táni Pauhofové a Hynka Čermáka. Tatínek je cholerický (leč dobrosrdečný) svéráz, který se v časech, kdy byl Vojta ještě v bříšku, veřejně zesměšnil neúspěšným pokusem o přeplavání kanálu La Manche a rád by udělal výjimečného plavce alespoň ze syna. Mamince těhotenství přeťalo dráhu lední baletky a coby bývalá „umělkyně" se snaží popadnout kariérní příležitost za pačesy, když potomek prokáže hudební talent. Půvabný vztah těch dvou (z nichž Pauhofová i Čermák vytěžili, co se dalo) je páteří filmu, držící jej nad vodou i poté, co se ústřední postava herecky promění ze sympatického chlapce v poněkud strnulejšího mladého muže.
Ústřední tým je vydatně podporován řadou barvitých venkovských figurek (v podání Jana Hartla, Jana Budaře či Vojtěcha Dyka), které spolu s poetickou kamerou Vladimíra Smutného a netriviálně malebnou hudbou Miloše Krkošky přinejmenším až do „revolučního" finále dobře přispívají k Vejdělkově otevřeně přiznané snaze evokovat práce Jiřího Menzela či Zdeňka Svěráka.

Ondřej Vosmík, LFŠ 2014

Sympatický Vojta je nesmělý a jeho rodina praštěná. Cholerický tatínek, který kdysi nepřeplaval kanál La Manche, z něj chce mít závodního plavce a milující maminka, bývalá hvězda dětské lední revue, vidí v synovi talentovaného pianistu. Jenže Vojta má docela jiné priority – především rusovlasou spolužačku Elu, okouzlující akvabelu, která už v listopadu odjede do vysněné Paříže.

Jestli Vojta rychle nepodnikne něco opravdu zásadního, zmizí mu Ela navždy za železnou oponou. Píše se totiž rok 1989…

zdroj: Falcon

Šestým titulem své režisérské filmografie Jiří Vejdělek částečně vybočuje z dosavadní linie vlastní tvorby. Něžné vlny, k nimž si opět napsal scénář, jsou totiž zčásti autobiografickým dílem. V rámci marketingu se ovšem tento tvůrce znovu hlásí ke konceptu únikové zábavy. Něžné vlny kladou důraz na „hřejivý, laskavý humor“, což je v českém filmařském prostoru termín spojovaný s Jiřím Menzelem, scenáristy Zdeňkem Svěrákem a Michalem Vieweghem nebo se staršími díly Jana Hřebejka a Petra Jarchovského. V souladu s tím řadou motivů a postav připomínají jiné české tituly. Obestírá je navíc opar nostalgie a dojem jisté nevěrohodnosti; vypravěč totiž sám sebe označuje za „nespolehlivého“, takže některé barvité epizody z jeho života je třeba brát s rezervou. – Dospělý Vojta vzpomíná na svou první lásku, jejíž naplnění je spojené s listopadem 1989. V rozmarně koncipovaném vyprávění se však vrací až do okamžiku svého zplození a zkratkovitě líčí dětství a dospívání v éře normalizace. Důležitými postavami jsou Vojtovi rodiče, chápavá, milující matka Johanka a cholerický otec Jan, lesní dělník, jehož snem je přeplavat kanál La Manche. Idolem outsiderského Vojty se stane krásná spolužačka Ela, akvabela, která se chystá emigrovat za matkou do Paříže. V listopadu 1989 má tak Vojta poslední šanci, jak své milostné roztoužení proměnit ve skutek. Zaplete se přitom mimoděk do dění na Národní třídě a zásadně ovlivní jeho podobu. – Přestože se hlavní hrdina setká s „velkou“ historií, ta do jeho života vstupuje jen nenápadně a po straně. Něžné vlny si tak záměrně udržují apolitický charakter a soustřeďují se (stejně jako předcházející Vejdělkova díla) na intimní vztahovou sféru bez širších sociálních a politických souvislostí. – Autor se opět projevuje jako zručný režisér, který dokáže evokovat v líbivých barvách mezilidské vztahy deformované érou normalizace. Otec Jan kvůli době trpí záchvaty zuřivosti i apatie, rodinnými přáteli jsou disidentský profesor a klavírní virtuos s potížemi po podpisu Charty, a všichni jsou vystaveni útokům zakomplexovaného udavačského listonoše. V rámci hereckého obsazení režisér kombinuje mladistvé herce Roberta Cejnara a Lucii Šteflovou se zkušenými kolegy (Táňa Pauhofová, Vojtěch Dyk, Hynek Čermák, Jan Budař, Jan Hartl).
–ap-, Filmový přehled 2014