Neviňátka

Kdybych neviděl film Noční   příchozí z roku 1972, jenž   je prequelem k Neviňátkům,   asi bych tento příběh   chápal úplně jinak.   Každopádně je to snímek,   který oplývá houstnoucí   atmosférou a nádhernou   kamerou, která zabírá   všemožná zákoutí   starobylého sídla, zejména   v remasterované verzi jsou to   pro oči hotové orgie.   Parádní je práce s   nasvícením obličejů nebo   nočních scén. Dalším   velkým plusem je Deborah Kerr   jako guvernantka a obě   "neviňátka" Pamela   Franklin (Flora) a Martin   Stephens (Miles). A vůbec   režie Jacka Claytona je na   špičkové úrovni.   Hodnocení vidím na hodně   silnou osmu, ale když si   vzpomenu na tu nádhernou   melancholickou píseň,   desátej bodík musím   přihodit. "Ležíme tu,   má láska a já, pod   smuteční vrbou. Ale teď   ležím tu sám a pláču mezi   stromy. Zpívám "O   willow wally" u stromu,   co pláče se mnou. Zpívám   "O willow wally",   dokud se má milá nevrátí.   Ležíme tu, má láska a já,   pod smuteční vrbou. Ale teď   ležím tu sám. Vrbičko, já   umírám. Vrbičko, já   umírám....." NÁDHERA!!