Neuvěřitelná dobrodružství Italů v Rusku

Na této praštěné komedii o   hledání pokladu jsme s   kamarádkou byly v kině jenom   pár dnů před odletem do   Leningradu, takže jsme jej   měly během naší   návštěvy v živé paměti.   Občas jsme se neovládly a   děsily naši mladičkou   ruskou průvodkyni výkřiky:   "Hele, lev! Pozor, už   jde... kde jsou   matrjošky???" a   litovaly, že naše dovolená   probíhala v daleko   standardnějším a méně   hektickém duchu. Film mohu   ale doporučit dodnes -   shlédnout se dá ať už pro   pouhé pobavení, tak i jako   netradiční (mírně   řečeno) pozvánka do tohoto   krásného města, plného   památek.

Upřímně řečeno, už si   tenhle film moc nepamatuji,   protože už je to dávno, co   jsem ho viděl (sovětské   filmy po roce 89 u nás moc   neletí). Ale tenkrát mě to   hodně bavilo, snad proto, že   to nebylo tak moc sovětské,   spíš to inklinovalo k   bláznivým komediím   francouzského či italského   typu (ostatně, zde koprodukce   SSSR, Itálie). Ze zamotaného   příběhu si vybavím   hledání indicie k pokladu,   která má být zakopaná pod   lvem, ovšem než všichni   zúčastnění přijdou na to,   pod kterým lvem... Téměř   se stoprocentní jistotou lze   říct, že tenhle film   určitě nikdy nebude v   televizi a i jinak bude   těžko k sehnání. Možná   je to škoda, aspoň pro   připomenutí bych to ještě   jednou rád viděl.

Na tento film si vůbec   nepamatuji a přesto jsem   přesvědčen, že se jej   musel několikrát v dětství   vidět. Scéna se   spláchnutým pasem v letadle   to dokládá. Prostě si ji   živě pamatují. A jelikož   film vyšel u nás i na DVD je   možné si jej zopakovat.
Film moc duchaplný není,   ale má plno skvělých gagů.   Trochu může připomínat   americký snímek To je ale   bláznivej svět. Minimálně   má hodně podobnou zápletku.

Pamatuji se na ten film dost   dobře a taky si pamatuji, že   jsem se u něj smál a bavil,   nedávno jsem ho viděl v   ruštině a je to sice už   jako retro, ale jde to..

Kolektívne hľadanie pokladu   (na spôsob "It's a Mad,   Mad, Mad, Mad World"   alebo románu "Dvanásť   kresiel" Ilfu a Petrova)   nesúrodou talianskou grupou,   v ktorej nesmie chýbať   atraktívna kráska a drsný   mafián. Spočiatku som si   myslel, že sa Rusi hrajú na   Talošov, nasadili si   kučeravé parochne a prehnane   gestikulujú, ale obsadenie   prezrádza, že Rusi hrajú   Rusov a Taliani Talianov,   dokonca aj o réžiu sa   podelili. Výsledkom je   bláznivá talianska komédia   fantozziovského typu, ovšem   v sovietskych reáliách, nie   príliš náročná, logiky a   realizmu tu veľa nenájdete,   ale pochybujem že vám vo   filme tohto typu bude   chýbať. Je to svižné,   talianska škola sa nezaprie,   aj keď gagy nie sú vždy   prvej triedy, ale na druhú   stranu sa nimi nešetrí a v   akom inom filme si užijete   naháňačku žigulíka s   moskvičom???

Jojo, kde jsou ty časy, kdy   jsem z nedostatků jiných   komedií šel na toto do kina   tuším i třikrát. Tehdy   velmi dobrá zábava   posvěcená komančema, v   dnešní době už jen   vyčpělé a mdlé.   Samozřejmě že jde také o   ukázku tehdejšího SSSR a   toho co oni mají a my ne. Jak   prošla cenzurou   „odvážná“ scéna v   koupelně, to tedy věru   nevím. Ale pamatuji si, jak   jsme s jako kluci na ni   těšili. Celkově jde tedy o   kvalitní film a humor na   velmi dobré úrovni. Když se   přihlédne k zemi a době   vzniku.
201311019640/9808