Někdo tam nahoře mě má rád

Prý ve stylu "method   acting" se Paul Newman   připravoval na hlavní roli   filmu. Hovořil s Rockym   Grazianem, studoval jeho   pohyb, jeho mimiku. Sklidil ve   svém druhém filmu velký   úspěch jak u diváků, tak u   kritiky.

Filmové životopisy boxerů   bývají většinou   úspěšnými filmy, ale mě   jejich zpracování většinou   příliš nebaví. Z tohoto   hlediska je na tom Rocky   Grazziano velmi slušně,   protože si mě získal   určitě víc, než ufňukaný   Cinderella Man James J.   Braddock nebo naštvaný   Raging Bull Jake LaMotta.   Proti nim byl Rocky tak nějak   normální kluk z ulice a   věřil jsem mu všechno.   Navíc se do příběhu   podařilo zařadit pár   úžasných scén, ze kterých   považuji za nejlepší tu,   kdy Norma pochopila svou roli   a láskyplně nastavila   Rockymu lampu k rozbití,   protože věděla, že je to v   tu chvíli to správné.