Něco se musí zlomit

Sebastian - chlapec, co se stylizuje do dívky, na   záchodcích dostává na budku za obtěžování   chlapů a celý svůj život opatruje v krabičce   od sušenek... a hlavně se hledá, ale zjevně   ještě netuší, že kdo se neumí najít sám,   nenajdou ho ani druzí. Pak příběh spíš, než   touha po lásce, vyznívá jako neutěšené   hledání sexuálních objektů, ochotných   akceptovat nejasné pohlaví - mnohdy s nemilým   překvapením, mezi poflakováním se po městě   (prý nehostinném Stockholmu, by mě zajímalo,   kde by byli hostinnější, snad v Sodomě a   Gomoře? :-)) a ubohou zlodějnou. Jako   nejrozumnější východisko z prekérní situace   tak vidím Andreasův návrh, poněkud   neohleduplně pronesený přibližně v   šedesáté osmé minutě, který mně v   posledním úseku Sebastianova, Andreasova i mého   trápení přišel jako světlo na konci tunelu...   otázka zní, zda-li se k němu vůbec chce   dojít. A to ještě není všechno - celou dobu   jsem se nemohla zbavit dojmu, že se dívám na   švédskou variaci Roberta Pattinsona a Kristen   Stewart :-O