Nechte zpívat Mišíka [2k digital]

Mám to v nebi dobrý, dobrý....
Jsou tzv. ,,velké   hvězdy", které   zazáří a brzy pohasnou.   Vladimír Mišík patří mezi   stálice, jež jsou   charakteristické svojí   povahou, resp. je osobností,   která má své charisma po   dlouhá desetiletí. Vzniklý   dokument nám představuje   rockového zpěváka nejen po   celou dobu působení na   domácí scéně, ale je i   doplněn velkým nadhledem i   značnou dávkou humoru. K   lepším scénám filmu   patří setkání dvou   veteránů Vladimíra Mišíka   s Radimem Hladíkem a   žertování nad přístrojem,   který měří dech, tedy   problém se kterým se oba   setkali. Zásluhou Vladimíra   Mišíka dorazily k nejedné   generaci básně českých   básníkú i texty, jež   vypovídali o době, ve které   obyčejní lidé žili.   Režisérce se podařilo   vytvořit pestrobarevnou   mozaiku a patří jí za to   poděkování, jako planetce   ,,Mišík", at tedy   dlouho ještě svítí..

Skvělý a laskavý dokument o   výrazné osobnosti našeho   bigbeatu nás seznamuje s   osobními i profesními   peripetiemi skvělého   muzikanta a autora, což bylo   značně vzájemně   propojené. O jeho osobním i   profesním životě se   dovídáme z jeho vlastních   slov i slov jeho blízkých a   spolupracovníků. Moc se mi   líbil a kdo se o Vladimíra   zajímá, musel být   překvapený zjištěnými   poznatky o jeho znovuobjevené   rodině.

Láska je jako večernice...
No jasně, Mišíka mám   hodně rád, takže by se mi   asi o něm líbil i dokument,   kterej by byl i jen aspoň   trochu slušnej. Ovšem   režisérka Jitka Němcová   mě velice příjemně   překvapila. Tento dokument je   nejen klasický souhrn   hudebně biografických   informací, ale má i vtipnou   nadstavbu, která mě značně   pobavila. Monology Mišíka,   vyprávěné na jeho planetce   slepicím, (totiž dvojice   astrologických nadšenců a   Mišíkových fanoušků, po   něm pojmenovala planetku,   kterou objevili), to je   nádherně surrealistická   scéna, která oživuje jinak   klasickou formu   životopisného dokumentu.   Tedy dobové záběry,   prostřídané výpověďmi   spoluhráčů, Mišíkových   dětí, a jiných   souputníků. A spousta jeho   písniček pochopitelně v   různých hudebních   formacích.
Dokument   přináší ještě jedno   překvapení. Věděl jsem,   že Mišík je synem   „amerického   osvoboditele“, který po   druhé světové jeho maminku   obšťastnil outěžkem a pak   zmizel. Takže ho vychovávala   jenom maminka a vyrůstal bez   otce. Sám Mišík, žil   donedávna s legendou, že   jeho otce převeleli do   Koreje, kde padl. Dokument   ale odhaluje, že se dnes, v   „době internetové“,   povedlo vypátrat, jak to s   jeho otcem Johnem bylo   doopravdy. Ten se poté, co v   „poválečné“ Evropě   poblouznil jedné Češce,   vlastně pardon Slovence(!),   hlavu i klín, vrátil do USA,   kde se oženil a vedl dlouhý   a plodný život. Což mimo   jiné znamená, že   „jedináček“ Vladimír   Mišík, zjistil na svá   starší kolena, že má   spoustu bratrů a sester. To   je krásné investigativní   osvěžení dokumentu.
No fakt si dovedu   představit, že se na ten   dokument někdy podívám s   chutí ještě jednou.