Návrat dona Camilla

Don Camillo je na cestě do vyhnanství ze svého dosavadního sídla ve vesnici jménem Brescello. Byl biskupstvím přeložen do nového místa, kterým se stala vzdálená malá horská vesnička. Don Camillo má velice šlechetné a láskyplné srdce, ale jeho ruce mnohdy neslouží pouze k požehnání. Je zima. Camilla na novém místě příliš vstřícně nepřivítají a také Ježíš Kristus, se kterým rád a často rozmlouval se odmlčel. Po Camillově odjezdu z Brescella se vášně opět uklidnily. Brescello je městečko ležící v údolí, zde tolik nesněží jako na horách. Silně prší a silné deště jsou předpovídány. Místní komunisté plánují postavit pevnější hráze, aby vesnici nezaplavila voda z řeky. Tyto hráze by měly stát i na části pozemku největšího místního vinaře Cagnoli. Ten je silně proti a nepomáhají ani výhružky. Caňolův názor je ten, že stejně hráze by náporu vody nevydržely.
Jednou z důležitých postav příběhů je i bohatý a stařičký místní lékař Spiletti, který Peppouna neosloví jinak než „ošklivý rudý osle“, pro komunisty je doktor Spilleti reakcionář. Na druhou stranu si jej velice váží. Téměř všechny zdejší obyvatele přivedl na svět a léčí různé neduhy.
Mezitím se Don Camilo tajně vrací do vesnice pro kříž s Ježíšem, který visel v jeho rodném kostele. Doufá, že k němu bude opět promlouvat. Potají navštíví Peppouna doma, aby mu pomohl odvést kříž a Peppoun se mu svěří o potížích s Caňollou. Po návratu do horské vesnice opět Ježíš začne s Camillem rozmlouvat. Rozmlouval vlastně vždy, ale Camillo pro svoji pýchu jej neslyšel.
Doktor Spilleti sám těžce onemocní, ale odmítne umřít. Prý dokud se nevyzpovídá Donu Camillovi. Po odchodu Dona Camilla vlastně nikdo ve vesnici nezemřel. Staří odmítali umírat, děti se odmítaly rodit a mladí lidé se odmítali brát. Jedině až tehdy za pomoci Dona Camilla. Pro místní komunisty to už začíná býti velice silným problémem a věcí neúnosnou. Peppone sám žádá biskupa, aby byl Camillo převelen zpět. Biskup Popponeovi žádosti vyhovuje.
Camillo má do vesnice přijet prvním raním vlakem, ale Peppon všude rozhlási, že přijede až pozdě odpoledne. Chce se tak vyhnout triumfálnímu Camillovu návratu a aby se ubezpečil, že na nádraží nikdo nepřijde, a to ani omylem, uspořádává v místním Lidovém domě velký zápas v boxu. Místní borec proti krajskému šampiónovi. Camilla na nádraží vskutku nikdo neuvítá. Ihned zamíří do svého kostelu, kde se mu jeho dosavadní náhradník svěří s potížemi s obecním zastupitelstvem. Ve věži se objevuje rozsáhlá trhlina, jejímuž rozšiřování napomáhají silné deště.Camillo slíbí, že vše dá do pořádku (rozlobí jej dopis od starosty, ve kterém píše: Rádi se na trhlinu podíváme. Buďte tak laskav a přineste věž na radnici). Boxerský zápas končí vítězstvím dona Camilla. Vyhlásí sbírku na opravu kostela a nikdo se neodváží nepřispět. Největší podíl dá komunistická strana. Z přebytku peněz nechá Camillo na věži kostela zbudovat i hodiny. Teď jsou ve městě dvoje. Na Lidovém domě a na kostele. Každou chvíli jak Peppone tak i Camillo ty svoje hodiny posouvají dopředu. Přece nebude žádný z nich zpátečník. Postupně se stane to, že už odbíjí dvě hodiny odpoledne a je teprve pravé poledne. Městečko si tak střídavě seřizuje hodinky podle Kremlu nebo podle Vatikánu.
Úsměvnou epizodou příběhu je i dohoda mezi doktorem Spilletim a zedníkem Negrem (jeden z místních komunistických radních) o koupi jeho duše. Postupen času Negro sám žádá o vrácení duše zpátky a chce vrátit Spilettimu peníze zpět.
Ve vesnici se obětí jistý Marchetti, se kterým má Peppone i Camillo nevyřízené účty už z předválečných let. Marchetti si z nich z obou krutě vystřelil, tím že oba nevědomky vypili sklenici ricínového oleje. Teď měli, co vracet a především Peppone, který Marchettiho záhlédne na náměstí, chystá odvetu. V místní lékárně nakupuje velkou láhev ricínového oleje. Marchettiho poté nalezne u Dona Camilla žádajícího o azyl. Po vývojem událostí se s lahvičky napijí všichni tři.
Peppone má potíže se svým nejstarším synkem Pepou. Je mu osm let. Rád by měl z něj studovaného člověka, ale Pepa stále utíká z internátu. Peppone proto žádá Camilla o pomoc, aby jeho synovi domluvil. Po návštěvě internátu se Camillovi Pepi zželí a uteče s ním. Peppone změkne a už neposílá synka studovat do vzdáleného města.
Konflikt mezi Pepponem a Caňolou stále roste a promítá se i na vztah mezi dětmi. S Caňolou si neporadil ani Don Camillo. Jednoho dne dojde k tragédii. Malý Pepík je při jednom klukovském konfliktu těžce zraněn při hodu kamenem do hlavy a lékaři mu dávají jen malou naději na přežití. Peppone opět nachází cestu do kostela a za synka zapaluje svíčky. Camillo se silně modlí za Pepíkovu záchranu. Ten se nakonec se zranění dostane.
Deště trvají a silně zasáhnou i městečko. Protrhnou se všechny hráze, i ty, co se začali budovat na Caňolově pozemku. Zaplaveny jsou všechny ulice, veškerá půda a lidé jsou nuceni utéct do vyšších míst. Voda stále stoupá a dosahuje i k prvním patrům budov. Jako poslední městečko opuštějí, samozřejmě kvůli soutěživosti, Peppone i Don Camillo. Voda pak stoupá ještě pár dní. Když dojde k protržení oblačnosti. Camillo se rozhodne jako první se vrátit do zatopeného městečka a vše připravit pro návrat jeho obyvatel. Peppone se začíná starat o lidi a dává jim především psychologickou podporu. Snad jednoho dne bude opět městečko takové, jaké bylo.
Vojtěch Červenka