Obsah filmu Naděje a sláva
Své dětství vidí člověk většinou – pokud bylo hezké – přes jakési růžové brýle. A tak i autobiografický snímek známého režiséra Johna Boormana líčí události, jež prožívali obyvatelé londýnského předměstí od počátku války do konce léta 1942, s jistou poetickou nadsázkou. Ničivé německé nálety z dob slavné bitvy o Anglii, ztráta domova, nedostatek potravin i tragédie bližních jsou nazírány očima devítiletého chlapce, jehož chápání světa se v mnohém liší od názorů dospělých. Jednotícím prvkem filmu, sestávajícího z řady volně navazujících epizod, je jakási „převrácená optika“. Pro malého Billa se totiž život od počátku války stává sérií...
Své dětství vidí člověk většinou – pokud bylo hezké – přes jakési růžové brýle. A tak i autobiografický snímek známého režiséra Johna Boormana líčí události, jež prožívali obyvatelé londýnského předměstí od počátku války do konce léta 1942, s jistou poetickou nadsázkou. Ničivé německé nálety z dob slavné bitvy o Anglii, ztráta domova, nedostatek potravin i tragédie bližních jsou nazírány očima devítiletého chlapce, jehož chápání světa se v mnohém liší od názorů dospělých. Jednotícím prvkem filmu, sestávajícího z řady volně navazujících epizod, je jakási „převrácená optika“. Pro malého Billa se totiž život od počátku války stává sérií nepochopitelných rozporů v chování a jednání jeho nejbližších. A samotná válka, v očích dospělých ta největší tragédie, skýtá netušené množství možností pro klukovská dobrodružství… Film byl nominován na Oscara.
John Boorman (nar. 1933) začínal jako filmový kritik, v hraném filmu debutoval v roce 1965. Z jeho tvorby uveďme např. Peklo v Pacifiku (ČT vysílala) a pozoruhodný film Vysvobození (1972 – nominace na Oscara). V roce 1981 realizoval svůj dávný projekt Excalibur.
Zdroj: ČT < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 14.5.2013
Naděje a sláva... a bída - která mě neplánovaně uvedla do fáze REM, po které však nenastaly lepší časy, proto jsem se ještě před koncem regulérně odebrala do postele, aniž by mě zajímalo, kdo tu válku vyhrál :-)
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 9.2.2013
Film jenž byl kritikou přijat více nežli film „Říše slunce“. To mně hlava nebere, nechápu. Těch pět nominací na Oscara a oblíbenost u diváků, ono záleží jakých, už jo. Byly tam dětičky, vztahové problémy v rámci rodiny, nikdo tam neumřel, tedy až na nějakou, pro děj bezvýznamnou, sousedku, a všechno dobře dopadlo. Toto všechno té většině diváků zřejmě ke spokojenosti stačí. Válečné události zobrazené z pohledu malého anglického chlapce. Děti z Polska, z Ukrajiny, z Běloruska a Ruska, nebo děti židovské, by na válku měli pohled úplně jiný. Možná to tak režisér, a nositel vzpomínek, J. Boorman, s odstupem let, viděl. Budiž. V paměti většinou zůstává to dobré a na špatné se zapomíná. Filmu „Říše slunce“, který jsem zmínil v daných souvislostech, byl hereckým koncertem většiny zúčastněných. Zde se jedná, co se hereckých projevů týče, o tragickou prkennost, taktéž většiny zúčastněných, což bylo, krom těch dětí, vzdorovité puberťačky, nevrlého dědy, a trapného kriketu, nejslabší článek filmu. A čím mě film obohatil? Teď už vím, že nejdůležitější věcí v životě Angličana je umět hodit míček s falší, vše ostatní je nepodstatné.