My Fair Lady

Hudební čísla filmu:

Texty - Alan Jay Lerner
Hudba - Frederick Loewe

Overture
Why Can't the English Learn to Speak
Wouldn't It Be Loverly
An Ordinary Man
With a Little Bit of Luck
Just You Wait
Servants Chorus
The Rain in Spain
I Could Have Danced All Night
Ascot Gavotte
Ascot Gavotte (Reprise)
On the Street Where You Live
Intermission
Transylvanian March
Embassy Waltz
You Did It
Just You Wait (Reprise)
On the Street Where You Live (Reprise)
Show Me
Wouldn't It Be Loverly
Get Me to the Church on Time
A Hymn to Him (Why Can't A Woman Be More Like a Man)
Without You
I've Grown Accustomed to Her Face
Finale

POZOR SPOILER

Ve městě se schází smetánka na nějakou kulturní akci. Mladá Eliza Doolitlová zde prodává kytičky, když je varována před mužem, který ji sleduje a píše si vše co vysloví. Ona ztropí povyk, neb si myslí, že je to policista. Ovšem není tomu tak, z pána se vyklube jazykovědec. Totiž on rozezná všechny nářečí a podle toho ihned ví, kde člověk vyrůstal, bydlel, nebo dlouho pobýval. A také se chvástá, že kdyby si vzal dívenku „do prádla“, že ji může za půl roku představit na plese diplomatů a nikdo nepozná, že vyrůstala mezi spodinou.  
V davu přihlížejících je i plukovník Picekrering a ten zrovna vychloubače hledá. Je to totiž profesor Henry Higgins. Oba pánové jsou rádi, že se našli a odcházejí.
Elizu pak nahání její otec s kumpány. Doufá totiž, že dostane nějaké peníze na to, aby je mohl propít. Ona mu dá nějakou minci a jde si po svých. Ale stále jí zní v hlavě Higginsova slova. A protože chce mít krám a prodávat v něm, chce se také naučit správně spisovně hovořit. Proto Higginse navštíví, a dokonce mu za učení nabízí peníze. Ty však potřebovat nebude, protože se nabízí plukovník. A tak, po jistých procesech vysvětlování je Eliza přijata.  
Její otec po třech dnech zjistí, že se přestěhovala k velmi bohatému pánovi, a má z toho velikou radost. Domnívá se, že na tom bude participovat. Proto svou dceru navštíví, řekne si o pět liber, poplácá ji po zadečku a odchází spokojen.  
Méně spokojena je Eliza se svým učením. Ta musí dřít fráze a slova až je z toho nešťastná. Ale když pak konečně správně vysloví větu o dešti, co dští nad pouští, mají z toho všichni radost a je rozhodnuto, že se Eliza může ukázat ve společnosti. A jsou vybrány dostihy.  
Zde se přesvědčí, že nejde jen o správnou výslovnost, ale i o to co, co je mluveno. Jediný, komu to moc nevadí je mladík, který se začne o Elizu zajímat. Je to Freddy Eynsford-Hill.  
Nu a jde se na ples. Eliza má obrovský úspěch, a dokonce tančí první tanec přímo s princem. A ani profesorův žák, expert na mluvu nepozná její původ. Oba pánové jsou spokojeni. Ovšem samotná Eliza je jak přejetá tankem. Dokonce se pustí do srdceryvného pláče a hysterčí. Pak vysvětlí proč. Nechce se jí zpět mezi chudinu. Zalíbilo se jí v teplém hnízdečku. A bojí se budoucnosti. Nepřijímá návrh, že aby jí našli ženicha, ani že by mohla mít to květinářství. Bere si kufřík a odchází. Ale před domem narazí na na Freddy Eynsford-Hilla. Zazpívají si spolu a ona se vrací tam, odkud vyšla. Potká i svého nyní bohatého otce. Dědil. A bude se ženit.  
Higgins ráno zjistí, že odešla a dělá kvůli tomu dusno. Asi mu schází. Stejně jako plukovníkovi. Ten ji dokonce dává hledat, zatímco je ona u Henryho matky, kde ji také Henry najde. Zase se hádají a Eliza opět odchází. Navždy? 
 
 

Slavný film George Cukora My Fair Lady, ověnčený v roce 1964 celkem osmi Oscary, vychází z úspěšného broadwayského muzikálu, inspirovaného hrou anglického dramatika a mistra chytrého humoru G. B. Shawa Pygmalion (tato hra se poprvé ocitla na filmovém plátně již v roce 1938). Příběh květinářky Lízy Doolittleové a profesora Henryho Higginse, který se vsadí, že z prostého chudého děvčete udělá pravou dámu, splnil očekávání producentů a brzy po svém uvedení vydělal dvojnásobek výrobních nákladů ve výši 17 milionů dolarů. Oproti originální předloze se tu dočkáme i tolik žádaného šťastného konce. Rex Harrison si svoji úlohu zahrál již na Broadwayi a později v Londýně, zatímco Audrey Hepburnová vystřídala na přání producenta broadwayskou divadelní hvězdu Julii Andrewsovou. Pro tu bylo jistě satisfakcí oscarové ocenění téhož roku za hlavní roli v muzikálu Mary Poppins, když její sokyně vyšla naprázdno. Přestože je ve zpívaných pasážích Audrey Hepburnová dabována, přispěl její křehký půvab, uvolněnost a smysl pro muzikálové herectví k úspěchu snímku, který dodnes učí další generace, v čem je podstata kvalitního scénického provedení muzikálu.

Bohatá výprava a kostýmy, krásné melodie a vynikající herecké výkony a navíc nově restaurovaná kopie – to vše činí z tohoto filmu ojedinělý sváteční zážitek.

Zdroj: ČT

„Byl Jsem informován že ve Španělsku prší..."

Výpravná filmová verze úspěšného muzikálu My Fair Lady, inspirovaného divadelní hrou Pygmalion G. B. Shawa, byla ve své době klenotem studia Warner - produkce se dokonce ujal sám Jack L. Warner - a přinesla další roztomilou roli do filmografie Audrey Hepburnové.
Film z roku 1964 byl u příležitosti třicátého výročí velmi kvalitně rekonstruován, díky čemuž jsou obraz i zvuk na disku neuvěřitelně kvalitní a dosahují mnohem lepší úrovně než leckteré pár let staré snímky. Dobový dokument se zaměřuje hlavně na kostýmy, účesy a líčení a vyznívá spíše jako upoutávka, zatímco trailer naopak stylově připomíná dokument. Velice zajímavý je bonus přinášející dvě scény z filmu (písně Wouldn't It Be Loverly a Show Mé) s původní zvukovou stopou, kde uslyšíte přímo Audrey Hepburnovou, již později anonymně přezpívala Marnie Nixonová. Je nutné uznat, že Hepbur-nová skutečně nebyla moc dobrá zpěvačka, ale její přednes je přirozenější a vystihla mnohem lépe špatný přízvuk, který k postavě Lizy Doolittleové neodmyslitelně patří.