Muzika

Nastávající otec Martin Junec (Ľ. Kostelný) pracuje ve vodárně jako promazávač a doma tiše trpí poznámky své hezké, ale hysterické ženy Marfy (T. Pauhofová) i její matky (J. Oľhová). Nic jiného mu s jeho mizerným platem ani nezbývá. Jednoho dne koupí od bývalého učitele starý saxofon a na svatbě příbuzných dokonce s úspěchem vystoupí na pódiu. Tak si ho všimne hochštaplerský člen svatební kapely Ivan Hruškovič (J. Budař), který mu vzápětí nabídne práci. Martin miluje jazz a nemá chuť hrát taneční odrhovačky, ale vidina výdělku se Marfě zalíbí natolik, že Martin nabídku nakonec přijme. A tak začne jeho nový život, jehož součástí se stanou venkovské svatby, pofiderní taneční večírky, povinné přehrávky před hudební komisí a též vnadná sedmnáctiletá Anča Prepichová (D. Nvotová), která je trochu cáklá a nemá žádné zábrany…

Jeden z divácky i umělecky nejúspěšnějších slovenských filmů poslední doby je vtipným návratem do sedmdesátých let minulého století. Z dvanácti nominací na domácí filmové ceny Slnko v sieti jich v roce 2008 získal devět.

Ve slovenském znění.

Zdroj: ČT

POZOR SPOILER

Mladík Martin Junec po vystoupení z autobusu pomáhá podnapilému učiteli domů. Zde mu tento prodá saxofon za pět set korun. Toho se večer v posteli poleká jeho manželka, a tím přivolá matku. Druhý den je svědkem toho, jak příslušníci VB sbalí kluka, protože má dlouhé vlasy. Také v noci, když hraje holce na zastávce, je kontrolován VB. Tvrdí, že hrál „Píseň práce“, a je klid. Příslušník netuší co je „mastič“. To je Martinova práce. Mastí ložiska ve vodárnách. Pak je Martin s manželkou na svatbě, kde zahraje, a všimne si ho tam nějaký muž. Řekne mu, že si jej najde a také tak učiní. Hned druhý den ráno je u jeho postele. Jmenuje se Ivan Hruškovic a chce založit kapelu. To se i stane a kapela funguje. Martinovi sděluje jeho švagr zvaný Žofré, že se mu narodil syn. Martin má radost, ale jméno syna se mu nelíbí. Navíc se jeho žárlivá manželka odstěhovala z jejich sklepního bytu nahoru, prý aby měla klid na kojení a tak. Navíc přichází Hruškovic s tím, že pokud chtějí hrát, musí před schvalovací komisi. Projdou. Martin má pak doma drobné potíže. Snad i proto manželce zahne s mladičkou sedmnáctiletou, trochu bláznivou Ančou. Ivan Hruškovic objeví v Žofrém pěvecký talent, a jedou s ním na maďarskou svatbu, kde podle dohody zazpívají maďarsky. Jsou za to však biti. Ivan dává Martinovi klíče od chaty, aby tam mohl s Ančou, a sám se pokouší o jeho manželku. Anča se na chatě zmíní, že jede na Zemplínskou Šíravu. Martin jde za papalášem, který jim, jako kapele, vyřídil výjezd do Švýcarska a chce, aby to zrušil. Tak se i stane a dostávají angažmá na Šíravě tak, jak to Martin chtěl. Naloží věčně opilého Žofrého a jedou. Na místě pak Martin zajde do její chaty, kde bydlí a najde tam s ní dva muže. „Japonce“ a „Včelu“, jak se jim říká. Od těch dvou pak dostane nakládačku. Ivan odhalí, co provedl s jejich angažmá a přizná se, že se vyspal s jeho ženou. Martin posílá Anču za Žofrém, aby se s ním vyspala. Kapela hraje i pro sovětské vojáky a má před sebou jistě „zajímavou“ budoucnost.

Snímek Juraje Nvoty Muzika podle stejnojmenné povídky Petera Pišťanka měl na Slovensku překvapivě velký divácký ohlas. Přitom se jedná o komorní snímek, pojednávající o obyčejných lidech v období normalizace na sklonku sedmdesátých let. – Martin Junec žije v domku s nepřátelskou tchyní a tchánem, s věčně opilým švagrem Žofrém a s náladovou těhotnou manželkou Marfou. Situace se spíše zhorší, když se mu narodí syn. Zdá se, že je navěky odsouzen k jednoduché existenci zaměstnance místní vodárny. Jenže Martin začne hrát na saxofon a náhodou se seznámí s muzikantem Hruškovičem. Vytvoří spolu combo a hrají na svatbách a zábavách. Posléze přiberou i Žofrého jako kytaristu a zpěváka, zprofesionalizují se a nakonec místo do Švýcarska odjedou za kšeftem na Zemplínskou Šíravu. Martin se totiž zamiloval do lehkomyslné holky Anči Prepichové, která dá opravdu každému. A ta právě na Šíravu jede na odborářskou dovolenou... – Uznávaný scenárista Ondrej Šulaj provedl víceméně drobné změny v ději a v charakterizaci postav (např. Anča není hloupá a Marfa není obtloustlá) a dovolil si drobnou licenci v podobě Martinových vizí. Tvůrci se ovšem soustředili především na popis zvláštní doby „šedivého“ režimu (věčná perlustrace VB, nicnedělání v práci a horečná aktivita na záhumencích, politická i ekonomická korupce). Dojem znásobili ještě situováním příběhu do vesnice, v níž je hraniční řeka oddělena plotem. Zároveň však ukázali i vděčnou radost z hudby, byť často pokleslé. Submisivní a nerozhodný Martin touží hrát jazz, ale vždy podlehne nátlaku zkušeného šíbra Hruškoviče, který zároveň představuje typ vesnického seladona. – Nenápadný snímek s hrdinou, připomínajícím četné protagonisty českých filmů, představuje ve slovenské kinematografii po letech sympatický zlom.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2010/11

Příběh mladého údržbáře Martina, který se na přelomu 70. a 80. let miluje jazz a tím se vymyká ospalému prostředí slovenského ospalého maloměsta. Hudba mu dává pocit svobody, zároveň jej však odvádí od rodiny, která je ohrožena ještě více, když do jeho života vstoupí jiná žena.

Muzika rozprava príbeh o Martinovi Junecovi, ktorému sa jedného dňa dostane do rúk saxofon. V tomto nástroji nachádza chvilkové vykúpenie z každodennej reality, čo postupné ešte prehlbuje priepasť medzi ním a rodinou. Spolu s Hruškovičom si zakládá dedinsků kapelu, aby si privyrobil, no jeho nespokojnosť stále přetrvává, keďže jeho srdcovou záležitosťou je jazz a nie svadobné odrhovačky. A tak útěchu nachádza u Pichačky, dievčaťa stelesňujúceho jeho tužbu vymámit sa z konvencií tohto světa, ktorý ho obmedzuje a nedovoíuje mu naplno sa prejaviť. S takýmto námetom mohol byť film solidnou drámou, no autoři išli cestou bližšou komedii. To však ešte neznamená, že výpověď o osamelom mužovi zaniká alebo sa stává bezvýznamnou.
Motiv híadania seba samého, svojho postavenia v rodině, v práci či v celom světe je jasné čitatelný - aj keď humoru je vo filme viac a na prvý pohfad sa móže zdať, že zohráva dóležitejšiu úlohu. No nie je tomu celkom tak. Aj keď je v popředí, to, čo sku-točne hovoří, je medzi hádkami. Humor totiž slúži v Muzike predovšetkým na vykreslenie doby, do ktorého je dej zasadený - niekde do přelomu sedemdesiatych a osemdesiatych rokov, do obdobia „normalizácie". Preto je humor v tomto filme plný absurdností - aby implicitně vyjádřil, že absurdné boli vtedy aj časy.
(Tomáš Hudák, www.cinemaview.sk)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Neďaleko veľkého mesta, niekoľko krokov od hraníc s nepriateľskou kapitalistickou krajinou v zapadákove, z ktorého cesty nevedú nikam len späť, sa začína veselý a trochu čierny príbeh o chlapíkovi, ktorý dúfal, že hudba mu pomôže z kaluže, ale namiesto toho vyváľa hudbu v blate. Je to príbeh aj o jeho rovesníkoch, priateľoch, túžbach a snoch o slobode, ktorá bola v Československu na rozhraní sedemdesiatych a osemdesiatych rokov jednou z najvzácnejších, najlepšie strážených a najmenej dostupných hodnôt. Je to aj príbeh mladých ľudí, ktorí sa trápia s vlastnými životmi, s láskou, žiarlivosťou, pokušením. Narážajú na obmedzenia doby, v ktorej boli banány úzkym profilom a cesta na Západ nesplniteľný sen; doby, keď o všetkom rozhodovali členovia jedinej strany a keď donášači informovali aj o tom, že mastič vo vodárni hráva na saxofóne americkú muziku.

Jadrom príbehu je tragikomický osud mladého muzikanta, ktorý si svoj talent a možnosti uvedomuje len okrajovo, no o to jednoduchšie a divokejšie sa zaplieta do deštruktívnych vzťahov, ktorých skutočný rozmer a dosah si len postupne uvedomuje.

Nie je to len retrofilm o jazze, láske a slobode v Československu, ani úsmevná komédia, ale archetypálny príbeh o hriešnych ľuďoch, ktorí sa snažia obstáť v skúškach života.