Muž bez stínu

V přísně tajné vojenské laboratoři se skupina brilantních mladých vědců dostane na samotný práh objevu neviditelnosti. Ctižádostivý šéf týmu Sebastian Caine (Kevin Bacon) se rozhodne podstoupit obrovské riziko a otestovat “neviditelnost“ na vlastní kůži. Pokus ovšem neprobíhá podle optimistických předpokladů, navíc jeho důsledky jsou zřejmě nevratné. Stejně dramatickou proměnou jako tělo prochází i Sebastianova mysl. Moc, pramenící z neviditelnosti, boří všechny civilizační zábrany a z talentovaného vědce se rychle stává nevypočitatelné monstrum. Zastavit ho mohou pouze bývalí kolegové v čele s půvabnou Lindou (Elisabeth Shue)…

V přísně tajné vojenské laboratoři se skupina brilantních mladých vědců dostane na samotný práh objevu neviditelnosti. Ctižádostivý šéf týmu Sebastian Caine se rozhodne podstoupit obrovské riziko a otestovat „neviditelnost“ na vlastní kůži. Pokus ovšem neprobíhá podle optimistických předpokladů, navíc jeho důsledky jsou zřejmě nevratné. Stejně dramatickou proměnou jako tělo prochází i Sebastianova mysl. Moc, pramenící z neviditelnosti, boří všechny civilizační zábrany a z talentovaného vědce se rychle stává nevypočitatelné monstrum. Zastavit ho mohou pouze bývalí kolegové v čele s půvabnou Lindou…

Zdroj: FTV Prima

Sci-fi horor o vědci, který uvězněn v neviditelném těle ztratil veškeré zábrany.Geniální vědec Sebastian Caine pracuje pro Pentagon a v tajném laboratorním komplexu vede tým, který pracuje na projektu látky, způsobující neviditelnost. Po úspěšném vyvinutí látky se týmu podaří vytvořit i sérum, které neviditelné organismy opět zviditelní. Kromě Caina jsou členy týmu jeho bývalá přítelkyně Linda McKayová, asistent Matthew Kensington, veterinářka Sarah Kennedyová, laboratorní technik Carter Abbey, expert na počítače Frank Chase a černoška Janice Waltonová. Přes úspěšný pokus s gorilou Caine neprozradí armádnímu výboru, že práce na projektu se blíží ke konci. Obává se, že by je mohla odvolat a ponechat si výsledky jejich práce. Místo toho se rozhodne vyzkoušet látku na sobě. Pod dohledem týmu, který až na Lindu a Matthewa netuší, že pracují bez vědomí výboru, si látku aplikuje. Málem zkolabuje, ale stane se neviditelným. Tým si zvyká na neobvyklou situaci, kdy se mezi nimi pohybuje neviditelný Caine. Jeho zpočátku úsměvné legrácky jsou ale stále znepokojivější. Když se pokusí osahávat Sarah, která usnula v laboratoři, a zděšená Linda se s ním odmítne pomilovat, začnou si členové týmu uvědomovat změnu v Cainově chování. Netuší, že je mezi nimi i ve chvíli, kdy se baví o jeho podivném chování. Situace se ještě zhorší, když se plánovaná reverze nezdaří a Caine zůstane neviditelný. Jedné noci uprchne z podzemního komplexu a vydá se do města, kde znásilní krásnou sousedku, kterou dřív často pozoroval oknem. Šokovaná Linda se netají tím, že vše prozradí. Když to však udělá, Caine bez výčitek zavraždí doktora Kramera, s nímž Linda hovořila. Další den uvězní členy týmu v laboratoři. Vědci se ho pokusí najít, Caine však uškrtí Janice a smrtelně zraní Cartera. Zvýší v laboratořích teplotu, aby nebyl nalezen pomocí termokamer, a připraví časovanou bombu, která by zlikvidovala laboratoř i se svědky, kteří vědí o jeho existenci. Podaří se ho zbývajícím členům týmu najít a zastavit dřív, než unikne z laboratoře a ztratí se v ulicích Washingtonu?

Stalo se nepsaným pravidlem, že jakmile vědec objeví něco převratného, musí to vyzkoušet na sobě. Ve filmu Paula Verhoevena Muž bez stínu se mladý génius Sebastian Caine přesvědčí i o druhém pravidle, totiž že testovat sérum neviditelnosti na vlastním těle se nevyplácí. Po troufalém pokusu už není schopen opět se zviditelnit, a stejně jako z jeho těla postupně mizí kůže, svaly, žíly a nakonec i kostra, tak také jeho mysl ve světle nových možností ztrácí veškerá lidská měřítka.
„Morálka není v nás. Definuje ji to, co o nás vědí ostatní a co od nás očekávají," cituje režisér Verhoeven (Hvězdná pěchota) filosofa Platóna. „Neviditelný člověk by se opil mocí a zneužil ji jednoduše proto, že by mu to prošlo. Kradl by a pronikal do domů, znásilňoval a zabíjel podle svého gusta. Kdo jsem já, abych nesouhlasil s Platónem," dodává s úsměvem Verhoeven.
Hlavní roli geniálního vědce, ke kterému bude divák hledat jednoduchý postoj jen velmi těžko, na sebe vzal Kevin Bacon (Divoká řeka, Apollo i3), a upsal se tak fyzicky nejnáročnější roli své kariéry. Když při natáčení zrovna nebyl od hlavy až k patě pomalován modrou barvou, tak byl natřen černě či zeleně, včetně zubů a vlasů. Jindy měl pro změnu na obličeji přilepenou latexovou masku a na očích speciální kontaktní čočky. Přes značnou nepohodlnost si však Kevin Bacon, kterému ve filmu čelí Elisabeth Shue (Leaving Las Vegas), nakonec ještě pochvaloval - „jednoho šíleného vědce jsem hrál, zatímco druhý mne režíroval."

Autor/Zdroj: /Premiere


Příběh: Skupina vědců experimentuje s neviditelností a prvním lidským pokusným objektem se dobrovolně stává šéf týmu. Po zjištění, že neviditelnost je dobrým lékem na osobní mindráky, přichází propukající šílenství snoubící se s vražednou mánií. Tým vědeckých pracovníků již neexperimentuje s neviditelnosti, protože je postupně vyvražďován.

Když je někdo neviditelný, je přece jasné, že nemůže mít stín. Paul Verhoeven tentokrát opět vsadil na svůj oblíbený žánr sci-fi říznutý hororem a předhazuje hladovému davu svých fandů násilnické kousky neviditelného muže. Stojí to však za vidění?
Nebohá laboratorní myška končí v neviditelné tlamě neviditelného dravce a divák si může být jistý, že se v žádném případě nedočká rozverného dovádění pana Zmizíka a jeho družky.
S přísně tajnými vojenskými experimenty si totiž člověk nikdy moc srandy neužije, obzvlášt když je má na starosti pokřivená tvář a charakter Kevina Bacona. Při detailních záběrech na obnažené orgány pokusné obří gorily, která má být tímto nechutným způsobem zneviditelněna, se slabším povahám zvedá krevní tlak a fandové patologie ferneticky jásají.
Verhoeven není žádný břídil, a tak není divu, že s rozhodnutím Baconova týmu tajně provést experiment zmizení na člověku napětí rychle stoupá. Je třeba uznat, že Bacon má kromě pokřiveného charakteru skutečně zajímavé vnitřnosti a svalovou hmotu. Napětí houstne a příběh se ve stylu nadupaného scénáře, jako vystřiženého ze seriálu Krajní meze, řítí raketovou rychlostí vpřed. Hra na Boha a s ní bohužel i film ukazují svou druhou stranu mince a Bacon, který se nemůže vrátit zpět mezi viditelné, začíná dělat vylomeniny.
Ukojit svůj chtíč ve stylu poltergeista na nic netušící krásce je svinstvo stejně jako střihačské nůžky, které tuto scénu nechaly nemilosrdně zmizet. S nebezpečím, že vše bude prozrazeno, se z vylomenin začínají stávat brutální vraždy a napínavá story rychle sklouzává do kalných, milionkrát profláknutých béčkových vod, kde v uzavřeném prostoru psychopatický (byť neviditelný) zabiják likviduje každého, kdo mu přijde pod ruku. Tedy nic proti béčkům, ale po žranici na začátku začíná mít nájezd do finále pachuť smradlavého zákusku s krvavě rudou třešničkou nahoře.
Kvalita filmu zkrátka klesá stále níž a níž a Baconovi spoluhráči ji určitě nezvednou. Jsou to jen nevýrazné oběti, kterým není proč fandit. A je zde finále. Zrůdné finále. „Skutečně to natočil Verhoeven?" ptám se sám sebe a v duchu začínám blahořečit všem béčkům, neboť to, co je zde k vidění, začíná hraničit s céčkovými výplody Alberta Pyuna, kterému se nějak podařilo získat peníze na velkorysou výpravu. Se scénou útěku ve výtahové šachtě film definitivně klesá na samé dno. Může to být horší? Odpověď je těžká.
Ještě těžší je odpověď na zásadní otázku, s níž jsme začínali: Vidět, či nevidět neviditelného muže beze stínu i se všemi jeho stinnými stránkami? Rozhodnutí je na vás.
Jiří Zídek Total Film 2000/8/98

VERDIKT
Film plně demonstruje poučku, že jednou jsi dole, jednou nahoře. Po počáteční euforii následuje tvrdé vystřízlivění plné faktických nesmyslů a nekonečné nudy.

Autor/Zdroj: Zídek Jiří/Total Film


Dobrá zpráva je, že po Showgirls a Hvězdné pěchotě se Paulu Verhoevenovi vrátily smysly a natočil snímek, který má s kinematografií něco společného. Ne všechno ovšem dopadlo tak, jak mohlo. Bohužel, protože příběh o neviditelném muži a arzenál možností, které mu průhledné tělo dává, dráždí fantazii přinejmenším stejně jako donedávna poslední Verhoevenův povedený snímek Základní instinkt. Už úvodní titulková sekvence Muže bez stínu, při které tančící molekuly vypisují obsazení, napovídá, že půjde o velkolepou podívanou plnou vědy, triků a dobrých nápadů.
A prvních třicet minut jsou všechna očekávání královsky odměňována. Jako privilegovaní návštěvníci jste zavedeni do tajné podzemní laboratoře, kde se pod rukama vědců objevují a zase mizí živé bytosti. Zapomeňte na stop trik z nedělní televizní pohádky, mizení je tentokrát skutečným koncertem speciálních efektů, které se tělem na operačním stole rozlévají v rytmu hudby Jerryho Goldsmithe. Když však časem uvěříte, že opravdu nejste obětí dalšího Verhoevenova 'béčkového' pokusu, slibně se vyvíjějící film přijde o hlavního hrdinu. Kevin Bacon se stává neviditelným, ale protože je v roli hlavy výzkumného týmu Sebastiana Cainea opravdu dobrý, začne se vám po jeho herectví paradoxně stýskat. Zbývající Elisabeth Shueová a Josh Brolin nejsou zrovna typem herců, kteří by dokázali sami příběh utáhnout. Do popředí se místo postav dostávají dramatické události, jež snímek strhávají do nešťastné akční roviny.
Když Verhoeven zrovna netočí scifi, určitě pracuje na něčem o sexu. Muž bez stínu obě témata spojuje. Ostatně který tvůrce by si nechal ujít příležitost alespoň okrajově nezpracovat to, co by muži dělali, kdyby byli neviditelní? Kvůli několika voyerským záběrům a snu Elisabeth Shueové o milování s neviditelným mužem režisér na chvíli odloží destruktivní finále, které vědce uvězněné v laboratoři staví do situace totožné se stokrát ohraným osudem posádky vesmírné lodi nucené čelit neznámému nebezpečí.
Za posledních pět let jsme si zvykli, že u Verhoevenových filmů kolikrát nevěříme vlastním očím. V případě Muže bez stínu bych to však poprvé považoval za kompliment. Po jeho zhlédnutí si už nikdy nebudete jisti, že jste opravdu sami.
Petr Bílek Jr. Premiere 2000/10/35

Autor/Zdroj: Bílek Petr Jr./Premiere

Režisér Paul Verhoeven zpracoval ve filmu Muž bez stínu jedno z nejstarších témat vědecko fantastického žánru. Jeho hrdinou je neviditelný člověk. Snímek ovšem nemá bezprostřední souvislost s klasickým románem H. G. Wellse Neviditelný. - Vědecký tým, vedený egoistickým géniem Sebastianem Cainem, vyvinul pro Pentagon v tajném projektu látku, způsobující neviditelnost. Po úspěšných testech na zvířatech se Caine rozhodne bez vědomí nadřízených provést pokus sám na sobě. Proti své vůli ovšem zůstane v neviditelném stavu. Nové možnosti, jež se mu naskytují, se mu však postupně zalíbí. Začne tajně opouštět podzemní laboratoř, páchat zločinu a posléze kvůli přežití i nelítostně likvidovat členy týmu. Ztratí postupně veškeré morální zábrany a zaměří se zejména na kolegyni Gindu McKayovou, s níž kdysi chodil. - Neviditelnost je v pojetí Paula Verhoevena další vlastností, která vedle kybernetického vylepšení organismu (RoboCop), elektronických zásahů do mozku (Total Recall), tvrdého výcviku a oddaností patřičným idejím (Hvězdná pěchota) či vedle sexuálních předností (Základní instinkt, Showgirls) obdařuje člověka abnormálními schopnostmi a staví jej do nečekaných situací. Muž, ,.postižený" neviditelností, je však pro tvůrce zejména objektem s nesnadnými vizuálními možnostmi; autoři pracuji především s jeho rozmanitým „zjevováním se" v prostředí vyplněném plynnými či tekutými látkami (prášek z hasicího přístroje, voda v bazénu či voda z požárních trysek, kouř z dýmky...) a s „nacházením " jeho obrysu, např. opět prostřednictvím tekutin, jež ulpívají na povrchu (voda, krev), různých drapérií či s pomocí latexové masky, odlité z neviditelného obličeje. Této orientaci odpovídá původní název filmu, vystihující domnělou „díru ", kterou tělo v prostoru vyplňuje. Verhoeven zde beze zbytku využil možnosti, jež mu nabídla vyspělá triková technika. Samotný příběh je „jen" sebeironicky odvyprávěnou béčkovou historkou o šíleném vědci a vrcholí (téměř po způsobu filmu ve filmu) tradiční hororovou „vyřazovací" sekvenci střetu skupiny hrdinů s monstrem. - Nepochybnou trikovou lahůdkou jsou sekvence s průběhem procesu mizení či opětovného objevováni se organismů, připomínající oživlé hyperrealistické anatomické modely.
Zdeno Kubina Filmový přehled 2000/9/17

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled


Uprostřed nenápadného továrního komplexu stojí nenápadný hangár. V něm je výtah, hlídaný jedním nenápadným vojákem. Výtah vede mnoho desítek metrů pod zem, kde se skrývá tajná laboratoř, ve které tým několika vědců pracuje na projektu pro Pentagon. Pokoušejí se vytvořit metodu pro zneviditelnění člověka. A jsou více než z poloviny úspěšní. Už se jim podařilo speciálním radioaktivním sérem úspěšně zneviditelnit nejrůznější zvířata včetně gorily. Problém je v tom, že se stále nedaří stoprocentně úspěšně neviditelné subjekty opět zviditelnit. A Pentagon je netrpělivý, což se nelíbí mladému šéfovi vědeckého týmu, geniálnímu Sebastianovi Caineovi (Kevin Bacon).
Doktor Caine ovšem není jen geniální, ale také velmi ctižádostivý a odhodlaný riskovat. Proto se rozhodne přejít rovnou k poslední fázi experimentu, otestovat celý proces sám na sobě, nechat se tři dny analyzovat svým týmem a pak se opět zviditelnit. Zneviditelnění proběhne podle plánu, ale pak se situace zkomplikuje, protože selže jak technický, tak lidský faktor. Za prvé se totiž nepodaří provést zviditelnění a za druhé se nikdo dostatečně nezabýval tím, že se zneviditelněným zvířatům podivně mění psychika a stávají se agresivními...
Kevin Bacon v hlavní roli je od začátku filmu mírně nesympatický a nafoukaný, prostě nepříliš vhodný pro postavu hlavního kladného hrdiny. Což je v pořádku, protože se záhy dozvíme, že kladným hrdinou není, a po pár hodinách zneviditelnění se z něj stane skutečný parchant. A navíc nadržený parchant, kterýchce samozřejmě udělat co? Správně. Znásilňovat krásné ženy a likvidovat své nepřátele. Ano, Paulu Verhoevenovi (Základní instinkt, Showgirís, Hvězdná pěchota) se podařilo i v Muži bez stínu několikrát poškádlit cenzory, a to velmi inovativně (uvidíte sami v kině). Jeho film je ale především poctivá napínavá sci-fi, říznutá trochou velmi drsného humoru (nebo nechutných zvráceností, podle toho, jaký vztah máte vy osobně k předchozím mistrovým dílům).
Dnes už trikové technologie pokročily natolik, že v jakémkoliv filmu (tedy aspoň v jakémkoliv hollywoodském plnorozpočtovém) můžete na plátně vidět naprosto cokoliv. Neviditelnost titulního hrdiny tentokrát umožnila filmařům použít tyto technologie novými nevídanými způsoby, ve scénách, které by před pár lety žádný scenárista nemohl napsat, protože by dobře věděl, že jsou nezfilmovatelné. Například když je neviditelné gorile vstříknuto zviditelňovací sérum, vidíme, jak proudí jejími žilami, do tlukoucího srdce a odtud do celého těla, které se začíná postupně, vrstvu po vrstvě, objevovat. Je to současně strašidelné i krásné. Přitom se gorila pohybuje, kolem ní stojí pohybující se doktoři, dotýkají se gorily a kolem toho všeho se zcela volně pohybuje kamera. Nebo se neviditelný s viditelným perou pod vodou. Nebo si neviditelný myje obličej v umyvadle. Nebo vidíme neviditelného jen díky tomu, že je částečně pocákán krví (cizí) nebo posypán popelem. Prostě, i když je hlavní hrdina větší část filmu neviditelný, vidíme, co dělá. Projevuje se mnoha různými způsoby, při kterých se trikoví experti museli neuvěřitelně vyřádit a které samy o sobě jsou dostatečným důvodem k tomu, abyste na tento film šli do kina.
Scénář Muže bez stínu (od Andrewa Marlowa, autora Konce světa nebo Air Force One) rezignuje na jakoukoliv psychologii nebo filozofii a soustředí se pouze na to, aby se divák ani chvíli nenudil. Než se stačíte nabažit neviditelných zvířat, už je tu neviditelný doktor Caine, a než se stačíte nabažit doktora, změní se v psychopata a film se z drsné sci-fi nenápadně přerodí v akční thriller o několika vystrašených vědcích, polapených v podzemí spolu s neviditelným maniakem, který pro ně chystá v nejlepším případě rychlou smrt a v horším případě něco horšího. Dlužno ocenit, že se kladní hrdinové nechovají příliš idiotsky a přijdou s několika inovativními metodami na jeho objevení a zneškodnění. Když pomineme neobvyklý fakt, že film vůbec nemá hlavního kladného hrdinu, drží se scénář všech klasických klišé, proložených čas od času správně dávkovanými originálními detaily, vtípky a hláškami. A fungovalo to (aspoň v mém případě) výborně. Už dlouho si nepamatuji, že by mi v kině 114 minut uteklo tak rychle.
Kevin Bacon zvládl hlavní roli dobře. A to jak v úvodu filmu, kdy hraje klasickým způsobem, tak v druhé části, kdy se vyjadřuje především hlasem a musel jistě vydržet strašlivé mučení při natáčení trikových záběrů, ve kterých hrají různé části jeho zdigitalizovaného těla, pohybující se podle dat ze senzorů na Baconově kůži. Ostatní herecké výkony (včetně Elisabeth Shueové, nominované na Oscara za Leaving Las Vegas) nestojí za zmínku, ale příliš to nevadí, protože veškeré neakční a netrikové scény se omezují na jakýsi náznak milostného trojúhelníku, který stejně existuje jen proto, aby si divák mohl čas od času oddechnout a aby pak další várka triků byla o to působivější.
Přiznám se, že mám radost, když se mezi filmy s vyšším posláním a nudnými „akčňáky" jako podle kopíráku občas objeví podívaná, která nemá naprosto žádné vyšší cíle, ale přitom je dokonale řemeslně zvládnutá. Obvyklí Verhoevenovi spolupracovníci Jost Vacano (kamera), Jerry Goldsmith (hudba), Mark Goldblatt (střih), Ellen Mirojnicková (kostýmy) a Allan Cameron (výprava) odvedli bezchybnou práci. Dokonce bych označil za šťastný tah i to, že byly některé brutální sekvence těsně před premiérou vystřiženy či zjemněny (např. scéna znásilnění), čímž film ztratil potenciální příchuť „kontroverze za každou cenu", která bývá některým Verhoevenovým snímkům vytýkána. Film je díky tomu o něco akceptovatelnější pro široké publikum, a možná i proto měl o premiérovém víkendu největší tržby ze všech dosavadních Verhoevenových snímků.
Muž bez stínu se mírně liší od většiny ostatních sci-fi thrillerů. Asi tak, jako se Útok z hlubin liší od většiny filmů o vraždících mořských tvorech nebo jako se Blade liší od většiny filmů o upírech. Drží se většiny žánrových klišé, ale je o trochu dravější, o trochu méně předvídatelný a naprosto profesionálně natočený. A at už se při něm budete dobře bavit, nebo doopravdy bát a odvracet v hrůze oči, jedno je jisté: Nudit se nebudete.
František Fuka Cinema 2000/9/94

Autor/Zdroj: Fuka František/Cinema