Mlhy na Blatech

Film, natočený podle stejnojmenného románu Karla Klostermanna, nás zavádí do vesnického prostředí jihočeských Blat. Právě tady totiž žije sedlák Jouza Potužák se svojí rodinou. Kdysi slíbil jedné matce, že se postará o jejího syna. Vojtovi je nyní 18 let a na Potužákovic statku vyrůstá společně s Václavem a Apolenou, Jouzovic vlastními dětmi. Vojta pase koně, je samotářský a pro jeho vzpurnou a divokou povahu ho nikdo nemá rád. Jen Václav a Apolena k němu přilnuli. Vojta často a rád pytlačí a zná na řece i Blatech okolo ní každý kámen. Jednou se stane svědkem toho, jak je Apolenka přepadena mládkem z nedalekého pivovaru. Vojta ji zachrání, ale násilníka přitom zraní. Z činu je neprávem obviněn Apolenčin bratr Václav. Dívka, která je do Vojty zamilovaná, mu slibuje, že nic neprozradí a nechá bratra odvést do vězení. Starý Potužák je zdrcen a hrozně se za syna stydí. Naštěstí je Václav, na přímluvu pana správce, brzy propuštěn.

Vojta teď oba sourozence plně ovládá a oni dělají vše, co jim poručí. Až teprve porada sedláků ve Zbudově o rozdělení Blat a vyprávění babičky o Jakubovi Kubatovi, který za Blata hlavu dal, Vojtu úplně změní. Odchází na vojnu, kde se naučí číst a psát. Poté si najde místo na železnici, ale srdce ho táhne do lesů a mlh Blat i k milované Apoleně. Díky správci se dostane do knížecích služeb a stane se baštýřem. Po deseti letech se tak Vojta s Apolenkou mohou konečně vzít.

POZOR SPOILER

Mladík Vojta líčí na ryby, ale je spatřen hlídačem. Utíká a hlídač jej dohoní, ale protože je Vojta suchý, nic mu nedokáže. Málem ještě dostane vynadáno. Vojta totiž řve po každém a skoro vždy. Žije u sedláka Aloise Potužáka, který kdysi slíbil Vojtově matce, že se o něj postará, i když má své dvě vlastní děti - Apolenku a Václava. Ale jinak Vojta s pantátou vycházejí, mimo občasné výčitky ohledně Vojtova pytláctví. Vedle žije sedlák Jakub Krušný, má dceru Anču, ale ta je líná. Ten jednou navštíví Aloise a stěžuje si na ženu, syna, který studuje za jeho peníze, i na dceru. Vojta podnikne výlov s jinými pytláky. Nepohodne se však při dělení kořisti. Krušný načapá svou dceru s mysliveckým mládencem. Apolenka jde místo Václava pro košík s rybami, tedy Vojtovým podílem. Skutečně mu dali méně, než bylo dohodnuto. Ale nyní jde o to, že Apolenu napadl pěšák, chtěje se jí zmocnit. U toho se však vyskytl Vojta a dal mu klackem přes kokos, čímž ho řádně uspal. S Apolenkou odejdou a pak mezi nimi začíná něco vznikat. Jenže druhý den přichází četník a odvádí Václava. Toho totiž panský pěšák viděl jako prvního, když se probral z té rány. A ještě na Vaška svedl, že mu ukradl dvě zlatky. Otec jde za ním do kriminálu a vypráví to místnímu správci, který pohádce o dvou zlatých věčně opilého pěšáka ani za mák nevěří a slibuje svou pomoc. Ta se projeví jako účinná, Václav je osvobozen a panský pěšák usvědčen ze lži. Vojta si usmyslí přechovávat kradené ryby u nich v rybníce, který chce upravit a Vašek to má maskovat a říci otci. Ten je zatím proti, jsou žně. Vojtův vztah k Apolence se prohlubuje. A také pantáta s ním rázně promluví a ve Vojtovi se začíná cosi lámat. Začíná se chovat jinak, i Václava dobrým slovem obdaří. Pak jde Vojta do lesa, kde uvidí srnu lapenou do oka. Ihned jí jde na pomoc a pustí ji. Jenže to vidí pytlák, který oko nastražil a dochází k boji. Pytlák tasí nůž a bodá. Z posledních sil doplazí se Vojta na statek. Apolenka i Václav se mu snaží pomoci, i když se to jejich otci nelíbí. A již k nim opět přichází četník…