Obsah filmu Melancholie der Engel
Na počátku filmu se po letech potkávají dva přátelé a společně vzpomínají na těch pár dní, během kterých kdysi dávno dali naplno průchod své zvrácenosti a bez zábran realizovali všechny své nejúchylnější a nejmorbidnější fantazie. Tenkrát se seznámili se dvěma zajímavými dívkami a odvezli je na svůj zchátralý statek. Tam se k nim připojilo ještě pár dalších podivných existencí. První polovina filmu je spíše popisná, s minimálním dějem a soustředí se hlavně na budování nihilistické atmosféry. Je plná záběrů na rozkládající se mršiny, sliz za lezoucími šneky a další rekvizity, které jsou prokládány existenciálními rozhovory úchylných...
Autor: Omnibus, zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 8.3.2017
No, síla to je, to se musí nechat. Ale pokud někdo viděl pár věcí asijské provenience, už ho nemůže nic překvapit. Tedy se mnou to zas tak nějak moc necloumalo. Děsně mne štval rychlý střih, ale ten mne štve ve všech filmech. Jinak však šlo o volovinu se spoustou záběrů na brouky a šneky, to jsem se měl jako poco? Dost záběrů bylo v jakémsi pološeru a mlze. Body dolů. Ty zbytečně kecy kolem toho také být nemusely, jen to natáhlo stopáž do neúnosné míry. Pissing nemusím, ten mne v trans neuvádí, a nějaké ty perverzity, jééé těch už jsem viděl. Takže, celkově, jak výše řečeno, pro mne nic překvapivého ani nic nového, tím méně zajímavého. Ale ocenit to musím, to bych lhal sám sobě. Jinak naprosto přesně to vyjádřil Omnibus hned koment pode mnou. Sám bych to lépe nepodal.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 5.6.2013
Hnus - pod kůži se ale nezažere.
Ono by to mohlo být i zajímavé, nechat se bez zábran unášet na vlně maximálního hnusu a jen ho nechat s čvachtáním proplouvat skrz hlavu, jenže to nešlo. Pracně budovanou atmosféru rozkladu a zmaru systematicky narušovaly pseudofilosofické kecy.
TOHLE OPRAVDU NATOČIL MAGOR! Mám na mysli ty nudné a otravné dialogy. Navíc nepatřím k lidem, které i padesátý sedmý záběr na lezoucího šneka dostane do extáze, ani nejsem „hororový fajnšmekr“ typu „Násilí na lidech mi nevadí, ale ať mi nikdo nesahá na zvířata“. Sebepomaleji rozšlápnutá ještěrka je pořád jen rozšlápnutá ještěrka, žádné drama. A protože jsem z vesnice, tak i u detailních záběrů zabíjačky prasete se mi akorát začnou sbíhat sliny na jitrnice.
Zvrhlíci byli sice zajímaví týpci, vykreslení plasticky, za ty jsou body navíc, ale ty oběti... Jak mě mají pocitově rozbourat na nich páchané zvrácenosti (a že jich tam nakonec bylo), když o nich dohromady nic nevím (u dvou a půl hodinového filmu na to snad času bylo dost), kromě toho, že do příběhu se dostaly jaksi podivně a ne příliš uvěřitelně, furt se tam jen mrcasí (popojíždějí na kolečkovém křesle), jak tělo bez duše, od kobylek k pavoukům a zpět a občas si zahulí nebo si šlehnou, dokud je někdo nevykuchá. Pardon, ale o takové flegmatické a nudné nány se prostě nejde bát.
Čili: odporné a zvrácené? To ano. Působivé? Moc ne.
