Med v hlavě

I my zestárnem. Asi to nebude zrovna legrace...
Natočit film na tragické   téma stáří a zapomínání   jako komedii - navíc s citem,   který toto téma   nezesměšňuje, příběh   plný dojetí (byť někdy je   to až na hraně hraní na   city diváka) je opravdu   kumšt. Příběh nádherného   vztahu mezi jedenáctiletou   Tildou a jejím dědečkem   Amandusem. Dědeček však má   krom Tildy ještě jednoho   neodbytného přítele jménem   Alzheimer - a tak čím dál   víc zapomíná. Jak už to   tak chodí, není schopen se   sám o sebe postarat, posléze   nestačí ani péče v   domácnosti svého syna a   vypadá to na umístění v   nějakém ústavu. S tím se   však jeho vnučka Tilda   nechce smířit. Chce   dědečkovi splnit jeho velké   přání – podívat se   ještě jednou v životě do   Benátek, do místa, kde se   kdysi seznámil s babičkou.   Proto se s ním tajně na tuto   dost odvážnou cestu   vypraví.
Film je   natočen zčásti   populisticky, avšak větší   měrou naprosto geniálně.   Tak trochu divoký střih mu   sedí, nádherný je hudební   doprovod, úžasné jsou   herecké výkony Dietera   Hallervordena v roli dědečka   Amanduse a Emmy Schweiger v   roli vnučky Tildy. Při   vtipných a komediálních i   ne až tak veselých scénách   je radno mít kapesník po   ruce - i méně citlivé   povahy ho možná budou   potřebovat.
Kéž by   tento film byl uveden do   české distribuce - měl by   být promítán povinně pro   děti ze základních škol i   pro jejich rodiče.

"Pro Tildu. Moje   milovaná vnučko, jednou   přijde den, kdy nebudu   vědět, že tu jsi. To se   může stát. V každém   případě chci, abys   věděla, že tě miluji a ty   jsi ta nejlepší princezna,   kterou jsem si mohl   přát."