Marná lásky snaha

Přiběh: Mladý král navarského království se spolu se svými věrnými společníky rozhodne ke třem letům studia a odříkání (především dámské společnosti). Jenže právě v té době do Navary přijíždí na oficiální návštěvu francouzská princezna se sličným doprovodem a mladí šlechtici to budou mít se svou přísahou velmi těžké. Láska si totiž poručit nedá a jako na potvoru se přilepí na paty všem.
Kenneth Branagh se znovu vrací ke svému obdivovanému tvůrci a dokazuje, že Shakespeare v jeho podání snese prakticky všechno. Tentokrát je to muzikál ve své nejklasičtější podobě, tak jak ho známe z filmů s Fredem Astairem nebo Mauricem Chevalierem. Děj filmu natočeného podle stejnojmenné Shakespearovy hry Branagh přesunul do třicátých let našeho století, tedy do doby, kdy byl muzikál na vrcholu. Do příběhu vstupujeme dobovými zprávami, které nás budou provázet po celý film a čas od času nám zopakují, co se v předcházející části odehrálo. Teď zrovna hlásí, že na hranicích s Francií jsou Němci a schyluje se k válce. V této době se mladý navarský král rozhoduje, že se svými druhy stráví tři roky pilným studiem a odříkáním všeho světského. Dva ze společníků, Longaville a Dumaine, se připojují okamžitě, třetí Berowne se trochu zdráhá a připomíná, že na hranicích Navary je fran-
couzská princezna, která zde má vykonat oficiální návštěvu. Král toho nedbá a je stále ochoten se „marných potěšení" vzdát. To ale ještě netuší, že princezna není žádná ošklivka a že se do ní zamiluje. Přísaha způsobí mnoho trablů hlavně proto, že ani jeden z pánů nechce přiznat svým společníkům, že se zamiloval, zároveň by však rád vyjevil city své vyvolené. Když se do toho zapojí ještě poživačný španělský šlechtic Don Armado a trochu tupý policista Dull, máme tu komických situací až až.
Branagh šel pilně a tvrdohlavě za čistým muzikálem a je mu ke cti, že neustoupil ani o píď. Barvotisková taneční čísla podbarvená nezapomenutelnou a nestárnoucí hudbou Cole Portera, Irvinga Berlona a George a Iry Gershwinových plynou jedno za druhým a do toho zní nesmrtelné Shakespearovy verše. I herci se dobře baví a jako by si se svými rolemi jen lehce pohrávali. Překvapí zejména Alicia Silverstone jako francouzská princezna, v roli varietního klauna Costarda se blýskne Nathan Lane a Berowna si zahrál tradičně přesvědčivý Kenneth Branagh.
Michaela Nováková Totalfilm 2000/9/109

Autor/Zdroj: Nováková Michaela/Total Film


Marná lásky snaha je dílo geniálního šílence - a tím nemám na mysli Williama Shakespeara. Nápad adaptovat jeho ranější komedii jako muzikál zasazený do třicátých let je skutečně troufalý a jeho přijetí spravedlivě rozporuplné. U tohoto snímku více než u jiných záleží na vkusu a zálibách recenzenta či diváka, proto vězte, že čtyři hvězdičky v záhlaví jsou podepřeny mou zvrhlou zálibou v adaptacích Shakespeara (i jevištně televizních), láskou k muzikálům (pouze filmovým) a náklonností ke Kennethu Branaghovi (intelektuálně platonickou). Hodláte-li číst dál, potažmo jít na Marnou lásky snahu do kina, měli byste alespoň dva z výše uvedených zájmů sdílet se mnou.
Když se Kenneth Branagh - zaštítěn uměleckými úspěchy svých prvních shakespearovských adaptací (Jindřich V, Mnoho povyku pro nřc, Hamlet) - před dvěma lety rozhodl, že převede na filmová plátna všechny Mistrovy hry, bylo zřejmé, že právě jeho autorský vklad do každého titulu bude pro diváky tou největší atrakcí. Hned napoprvé nezklamal. Do Shakespearova textu se Branagh pustil neúprosnou mačetou dramaturga, který ví, co chce - tedy prodat především sám sebe - a na odlehčená místa narouboval zhudebněné verše básníků o tři sta let mladších. Při výběru muzikálových songů hledal Branagh v katalogu nejvyšší kvality. Co píseň, to klenot, většinou původně zdobící slavné tituly Freda Astaira. A tady se dostáváme k nejspornějšímu bodu projektu. Jednotlivá muzikálová čísla mají na hony daleko k ladné Astairově profesionalitě, ale na druhou stranu jim chybí odzbrojující naivita Allenova muzikálu Všichni říkají: Miluji tě. Nejspíš by se dalo říci, že jsou emotivně neutrální, jejich cílem není působit samostatně, ale
jako odkaz na určité scény, situace, nálady. Fungují jako trefný citát při duchaplné konverzaci s dámou, ovšem jen za předpokladu, že madam je skutečně sečtělá.
Stejně troufalé jako muzikálový rámec adaptace je i její obsazení. Na filmovém navarrském dvoře tak tančí, zpívá a recituje různorodá směs herců, mezi kterými nechybí zabiják z prvního Vřískotu Matthew Lillard, broadwayský veterán Nathan Lane (Ptačí klec), porcelánově úhledná Alicia Silverstoneová (Batman a Robin) a oduševněle krásná Natascha McElhoneová (Ronin). Branagh režisér jako by vyzýval sám sebe a coby zvrhlý falešný hráč si mezi herecké trumfy (on sám je žaludovým esem) namíchal vyložené plívy, například zelenou osmu Lillarda. Hra je ovšem o to zábavnější a nejednoznačnější.
Marná lásky snaha nadchne jako profesionálně zvládnuté cvičení stylu a originální příspěvek do už tak bizarní galerie shakespearovských adaptací. Jenom si musíte dát dobrý pozor, jestli vás právě tohle zajímá.
TOMÁŠ HOFFMAN Premiere 2000/12/44
V KOSTCE:
Navarrský král se veřejným prohlášením zaváže k intenzívnímu tříletému studiu, při němž mu budou jedinými společníky třl přá- telé. Ženy a zábava ve všech formách jsou přísně zakázány. Zanedlouho se před branami králova sídla ocitá francouzská princezna s diplomatickým posláním. Navíc je mimořádně půvabná, stejně jako její společnice. Předsevzetí královských mnichů vzdělání berou za zvuků jazzových hitů rychle za své.

Autor/Zdroj: Hoffman Tomáš/Premiere


Sunfilm
Distribuční list 31/00 Variabilní symbol: N 0001
Marné lásky snaha
Love's Labour's Losi (origin. název)
UK, USA, 2000, 93 min, 35mm barevná kopie, české titulky, Dolby Digital
Distributor: Intermedia Films, Velká Británie
Produkce: Arts Council of England, Le Studřo Canal+, Miramax Films, Shakespeare Film Company
Premiéra: 7. prosince 2000
Žánr: romantická komedie, muzikál ve stylu 30. let
Přístupnost: přístupný od 12 let
Počet kopií: 2
Propagace: plakáty B1 nebo A2, fotosky A4 - 4 druhy (k dispozici od 7.11. 2000), plakáty 49 x 49 pražské metro, denní tisk a časopisy, rozhlas a televize
Kopie: k dispozici od 7.11. 2000
Režie: Kenneth Branagh
Scénář: Kenneth Branagh
Kamera: Alex Thomson
Produkce: David Barron, Kenneth Branagh
Hudba: Patrick Doyle
Hrají: Kenneth Branagh (Berowne) - /Frankenstein, Celebrity, Wild Wild West/
Natascha McElhone (Rosaline) - /Rovin, Truman Show, Přežila jsem Picassa/
Alicia Silverstone (princezna) - /Barman a Robin, Skrýš, Dožeň, co se dá/
Nathan Lane (Costard) - /Hon na myš, Ptači klec, Adamsova rodina 2/ Alessandro Nivola (král) - /Tváří v tvář/
Dále hraií: Carmen Ejogo, Matthew Lillard, Adrian Lester, Emily Mortimer, Richard Briers, Geraldine McEwan, Stefania Rocca, Jimmy Yuill, Timothy Spall a další...
Synopse filmu:
„Shakespeare aktuální jako vždycky!"
„Musíš zpívat, musíš tančit!" To je poselství skryté za adaptací Shakespearovy romantické komedie v podání Kennetha Branagha.
Čtyři dobře vypadající aristokrati uzavírají přísahu, že se po celé tři roky zbaví pokušení, co se týče žen a celé své životy zasvětí studiu. Nebýt toho, že se seznámí s jistou princeznou a jejími nádhernými společnicemi, možná by svého slibu dosáhli. Mladická odhodlanost se ale pod tíhou výslovné krásy začíná drobit na atomy.
Kennethova poslední adaptace Shakespeara je odvážná, lehce excentrická. Přeměnil tuto hořce sladkou komedii v muzikál odehrávající se ve třicátých letech. Broadway je zde vylíčena v celém svém lesku té doby. Autor ve filmu významně staví na písních Gershwina, Berlína a Portera, Shakespearův mistrovský text je zde ale zachován. Tančí a zpívá zde mnoho čerstvých tváří, jakými jsou Alicia Silverstone v roli sebevědomé francouzské princezny, nebo Alessandro Nivola jako idealistický a mládím překypující král.
Zdařilý experiment se světem vyšlým z módy byl pro Branagha neodolatelným, stejně tak jako je pro hýřivé mladíky neodolatelný samotný princip ženy.

SUNFILM
uvádí
MARNÁ LÁSKY SNAHA (Love's Labour"s Lost)
režie a scénář: Kenneth Branagh
Film Marná lásky snaha natočil Kenneth Branagh na motivy Shakespearovy stejnojménné komedie ve stylu romantického muzikálu, přičemž inspiraci našel v klasických muzikálech z doby rozkvětu Hollywoodu.
Písně doprovázené tancem jsou vkusně zapojeny do textu a obsahují hity od Coleho Portera, George Gershwina a Jeromeho Kerna. Všechny písně nezpívali samotní herci.
Kenneth Branagh si ve filmu zahraje Berowneho, jednoho ze čtveřice přátel, kteří složí zvláštní přísahu. Princeznu představuje Allicia Silverstone (Batman a Robin), dále hrají Alessandro Nivola (Tváří v tvá v roli krále, iniciátora přísahy; Natascha McElhone (Truman Show, Ronin) v roli Rosaline, Adrian Lester jako Dumaine, Matthew Lillard (Vřískot) jako Longaville, Emily Mortimer (Královna Alžběta, Notting Hill) v roli Kathariny, Nathan Lane (Ptačí klec, Titan A.E.) ztvárnil roli Costarda, Timothy Spall (Kuřecí úlet, Namlet, Tajnosti a lži) se objeví jako Don Armado a italská začínající hvězda Stefania Rocca (Talentovaný pan Riplay) hraje půvabnou Jaquenettu.
Původní hudbu složil Patrick Doyle, nominovaný na Oskara za filmy Rozum a cit a Hamlet a za kameru se postavil Alex Thomson, nominovaný roku 1981 _na Oskara za film Excaliber.
SYNOPSE
Marná lásky snaha je hořko-sladká romantická komedie, ve které čtyři muži s úctyhodným záměrem zříci se světských požitků a věnovat se pouze studiu nakonec propadají sile a kouzlu opravdové lásky.
Král z Navaru a jeho tři společníci veřejně přísahají, že se po tři roky zřeknou žen a zasvětí svoje životy studiu: Jejich přesvědčení ale záhy projde zkouškou. Osudovým pokušením se. stává princezna Francie a její tři krásné společnice. Všichni zúčastnění se zamilují na první pohled a muži svoje city nedokáží skrýt.
Marná lásky snaha vypráví o rozkošném boji mezi oběma pohlavími, probuzenými k životu tancem a písněmi.
DETAILNÍ SYNOPSE
Píše se rok 1939. Král z Navaru (ALESSANDRO NIVOLA) si pozval tři ze svých nejbližších přátel, aby spolu s ním přísahali, že tři roky zasvětí pouze studiu. Přísaha obsahuje ještě další přísné body - nestýkat se se ženami, jeden den v týdnu se postit a spát pouhé tři hodiny v noci. Zatímco Longaville (MATTHEW LILLARD) a Dumaine (ADRIAN LESTER) se ochotně upíší na tři roky svého života, Berowne (KENNETH BR.ANAGH) vyzývá krále
„Ó, to jsou jalové úkoly, je příliš těžké je dodržet nevidět ženy, studovat, postit se a nespat. "
Král odsekne, že to jsou.přesně tato „marná potěšení", která jim brání v pokroku. Berowne nakonec také podepíše přísahu, ale nezapomene připomenout, že francouzská princezna je na cestě do Navarru a dostává je tak do velmi ožehavé situace.
Královo nařízení je také zkoušeno příjezdem Dona Armada (TIMOTHY SPALL), španělského nóbl pána. Do hry se navíc dostává varietní klaun Costard (NATHAN LANE), místní dívka Jaquenetta (STEFANIA ROCCA), Moth (ANTHONY O'DONNELL) a policista Dull QIMMY YUILL). Costard se dá dohromady s Jaquenettou, čímž poruší nařízení vyhnout se ženám. Král vynese dekret, že Costard bude za trest držet ve vězení hladovku pod Donovým dohledem. Francouzská princezna (ALICIA SILVERSTONE) slyšela o králově přísaze a žádá po svém společníku Boyetovi (RICHARD CLIFFORD), aby králi vyřídil, že přijela s diplomatickými účely - touží uzavřít dlouhodobou finanční smlouvu mezi oběma královstvími. Když se společnost navzájem seznámí, Boyet žertuje o každé dívce, Dumaine se příležitostně ptá na Katherine (EMILY MORTIMER), Longaville toho chce vědět spoustu o Marii (CARMEN EJOGO) a Berowne zjistí, že ho magicky přitahuje Rosaline (NATASCHA McELHONE).
Princezna a její doprovod musí zůstat až do uzavření smlouvy a muži se děsí té komplikované situace, do níž se dostali. Nikdo z nich nechce přiznat, že se zamiloval a tím tak zradil slavnostní přísahu. Ale také nikdo z nich nemůže sám sobě zapírat své pocity.
Don Armado navštíví Costarda v cele a požádá ho, aby předal dopis slečně Rosalině. Costard se přirozeně splete a doručí Armadův dopis princezně a Berownův Jaquenettě.
Negramotná Jaquenetta poprosí královy učitele Holofernii (GERALDINE McEWAN) a Nathaniela (RICHARD BRIERS), aby jí dopis přečetli, a tak brzy dojde k odhalení omylů. Jaquenetta a Costard to hned spěchají říci králi.
Berowne je pln vášně a stává se z něj básník. Brzy zjišťuje, že král, Longaville a Dumaine jsou také šíleně a nekontrolovatelně zamilováni. Jeden ukazuje na druhého a Berowne se přetvařuje a viní své druhy ze zrady, když v tom do místnosti vběhne Jaquenetta a mává dopisem určeným Rosalině. Berowne se tedy přiznává, že je zamilovaný do Rosaliny a král konstatuje, že jsou zamilovaní všichni čtyři, čímž porušili přísahu. Berowne pronese, že jen skrze lásku se učíme všechno, co potřebujeme znát. .
Všeobecné veselí je pokaženo nepříjemnou zprávou, že princeznin otec - král Francie - je mrtev. Princezna se neoblomně rozhodne ihned odjet do Francie a milostné páry si poprvé užívají chvilky něžností.
Slečny se ale odmítnou mužům zaslíbit a chtějí sílu jejich citů ověřit ročním odloučením...

Rozhovor s Kennethem Branaghem
Proč je v současnosti Shakespeare pro filmaře tak populární?
To je jednoduché. Jak jeho příběhy, tak i postavy z jeho her jsou stále živé. Shakespeare mistrně objasňuje všechny lidské pošetilosti a slabostí. Filmy podle Shakespearových her, které byly natočeny ve čtyřicátých a padesátých letech - mezi nimi byly i filmy Orsona Wellese (Othello, 1952 a Macbeth,1948) a Laurence Oliviera (Jindřich V,1944; Hamlet,.1948 a Richard III, 1954) - stavěly na jevištních základech. V devadesátých letech se upouští od těchto jevištních ztvárnění a nastupuje čistě filmový trend. Režiséři nazírají na hry z úplně nového pohledu..: Film z roku 1996 Romeo+ Julie Baza Luhrmanna představil Shakespearovu hru ve velmi radikálním světle. A film Zamilovaný Shakespeare (režie John Madden, 1998) vnesl světlo do Shakespearova života. Přestože se jednalo o fiktivní příběh, byl to velmi lidský pohled na jeho život. Divákům se takový přístup líbí. Jak režiséři, tak i herci mají menší strach ze slavného jména a publikum je připraveno zhlédnout film jako zábavu a nikoli jako inteligenční test.
Co se vám na filmu Marná lásky snaha líbí nejvíc?
Je to hra, kterou spousta lidí nezná a zároveň je to krásný příběh o lásce. Navíc je tato hra velmi legrační a přímo hýří romantickou láskou. Je to hra o manželství bez cynismu a o ženách takových, jaké skutečně jsou. V něčem připomíná jinou Shakespearovu hru - Mnoho povyku pro nic. Shakespeare se raduje - a my s ním - z toho, jak pošetilí mohou být zamilovaní muži.
Proč jste film situoval těsně před začátek druhé světové války ?
Každý v té době hledal nějaký smysl v chaotickém světě, ve kterém se všechno měnilo. Na konci hry milostné páry nemohou zůstat spolu nejen proto, že umírá francouzský král, ale také proto, že se schyluje k válce. Potom se otázka, jestli se ještě někdy sejdou, stává bolestnou.
Proč jste film natočil ve stylu muzikálu ?
Hra velmi dobře koresponduje s hudbou. Hudba, tanec, elegance a styl jde prostě s „Marnou lásky snahou" doslova ruku v ruce:
Vystříhali jsme hodně materiálu a místo toho použili nádherné písně od Cola Portera, Irvinga Berlina nebo George Gershwina, jejichž texty jsou bezpochyby vtipné stejně jako texty Shakespearovy. Shakespeare se snažil ukázat, jak hloupé, báječné, pošetilé a mučivé je býti zamilován. A písně, které jsme k filmu vybrali, vlastně říkají totéž.
Bylo těžké nalézt ty pravé písně ?
Hledal jsem je několik let. Vlastně už od doby, kdy jsem dostal nápad natočit tenhle film. Chtěl jsem najít písně, které by se opravdu snadno včlenily do kontextu filmu. Měly mluvit k tomu, jak se jednotlivé postavy cítí, a také rozvíjet děj filmu. Tak například, když Berowne mluví k svým třem společníkům o neuvěřitelné síle lásky, používá tato slova
„A když mluví láska, hlas všech bohů, nebe se stává jednou velkou netečnou harmonií. "
Je tak dojat, že chce své city vyjádřit písní a tak prostě začne zpívat
„Nebe, já jsem v nebi a mé srdce buší tak, že stěží mohu promluvit."
Nebo když všichni čtyři muži píší svým vyvoleným zamilované dopisy, zpívá se píseň : „Chtěl bych tě rozmačkat. Myslím, že nahradit některé texty písněmi byl dobrý nápad,. Tato hra je jednou z Shakespearových prvních děl, a proto je tak romantická a necynická - hodně podobná Hollywoodským muzikálům, odkud jsme právě tyto písně převzali.
Bylo hodně těžké najít vhodné obsazeni ?
Vždycky je to těžké... Mytu máme čtveřici mužů a žen, a přestože někteří z nich ani moc na scéně nemluví, jsou tam celou dobu, a tak bylo důležité obsadit tyto role charismatickými herci. Hledal jsem také takové herce, kteří do práce vnesou svoji energii. Nejenom, že se museli naučit Shakespearovy texty, ale museli umět i zpívat a tančit. Měli jsme jenom tři týdny na zkoušení a za tu dobu jsme museli dát dohromady opravdu funkční tým herců.
Proč jste si tedy nevybral profesionální zpěváky a tanečníky ?
Protože herec může do tance a zpěvu vložit ještě svou duši.
Proč jste si chtěl zahrát právě Berowneho ?
Před nějakým časem jsem v té hře hrál na divadle. Hrál jsem krále a každou noc jsem poslouchal Rogera Recse, který hrál Berowneho a zbožňoval jsem ty jeho věty. Má ve hře jeden báječný proslov, a to v momentě, kdy všichni čtyři poruší přísahu a hledají způsob, jak by se ospravedlnili. Berowne vypráví o transformující síla lásky a já jsem prosbě chtěl říkat tahle slova... Tenhle proslov je krásný jako celý Shakespearův text. Berowne má sice také svoje chyby, ale nechybí mu schopnost těšit se ze světa. . . .
Jaký byl váš celkový koncept nálady a atmosféry ve filmu ?
Určitě se mělo jednat o povznášející, romantickou a klidnou atmosféru. Nálada se měla podobat nádherné prázdninové lásce, která je ale vyrušena druhou světovou válkou. Chtěli jsme vytvořit určitou fantazii, kde by síla lásky zvyšovala veškerou intenzitu prožívání. Barvy, kostýmy, učení to vše je zvýrazněno. Chtěl jsem, aby si publikum užilo vizuálních efektů, které jsou přeci jenom také součástí romantické lásky.
Bylo těžké zároveň hrát, zpívat, tancovat a režírovat ?
Bylo to náročnější, než jsem si dokázal představit - a bylo lepší, že jsem si to před natáčením neuměl představit, protože jinak bych ten film asi nenatočil.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Romantická hudební komedie je laděna jako muzikál v klasickém hollywoodském předválečném stylu. Shakespearovský děj, odehrávající se na dvoře navarského krále, je však přesazen do roku 1939. Film vypráví o čtyřech přátelích, kteří se pod přísahou snaží na tři roky zříci lásky a vzdát se kvůli studiu též jakýchkoli zábav a styků s ženským pokolením. Pánové ale neodolají půvabu přítomných francouzských dam a vcelku brzy na svou přísahu zapomenou...
Neúnavný a uznávaný Shakespearův propagátor Kenneth Branagh natočil opět inteligentní a barvitou podívanou. S nadhledem a elegancí
ovšem přeměnil předlohu - rafinovanou dvorskou komedii, sršící slovními hříčkami, vtipem a jemnou ironií, v muzikál.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Romantická hudební komedie je laděna jako muzikál v klasickém hollywoodském předválečném stylu. Shakespearovský děj, odehrávající se na dvoře navarského krále, je však přesazen do raku 1939. Vypráví o čtyřech přátelích, kteří se pod přísahou snaží na tři roky zříci lásky a vzdát se kvůli studiu též jakýchkoli zábav a styků s ženským pokolením. Pánové ale neodolají půvabu přítomných francouzských dam a vcelku brzy na svou přísahu zapomenou. Neúnavný a uznávaný Shakespearův propagátor Kenneth Branagh natočil opět inteligentní a barvitou podívanou. S nadhledem a elegancí ovšem přeměnil předlohu - rafinovanou dvorskou komedii, sršící slovními hříčkami, vtipem a jemnou ironií, v muzikál s deseti swingovými evergreeny.
Marná lásky snaha je totiž především okouzlenou poctou klasickému hollywoodskému muzikálu, poctou poučeného milovníka, který sice na jedné straně zbožňuje Freda Astaira, ale na druhé straně si je dobře vědom toho, že jeho oblíbený žánr je už dobrých 40 let po smrti. (...) Bude-li se vám Marná lásky snaha líbit, závisí zcela na tom, zda máte rádi staré americké muzikály a K. Branagha a zda máte odvahu se u Shakespeara bavit. Pokud je odpověd' na všechny otázky ano, pak si tohoto elegantního, vtipného a milého filmečku bezpochyby užijete. (I. Hejlíčková, Cinema 12/00)
Ten film je o lásce. 0 křehkostí a krásném bláznovství, které s sebou láska přináší. I o jejích často bolestných koncích. (K. Branagh, Premiere 12/00)

Autor/Zdroj: /Kino MAT


Navarský král se rozhodne strávit tři roky života pilným studiem v odloučení od světa zábavy a žen. Připojí se k němu tři přátelé. Ihned jsou ovšem podrobeni tvrdé zkoušce, neboť na státní návštěvu přijíždí francouzská delegace, vedená půvabnou a inteligentní princeznou. Král se do cizinky okamžitě zamiluje... Uznávaný propagátor Williama Shakespeara, britský herec a režisér Kenneth Branagh, natočil po náročné čtyřhodinové adaptaci Hamleta dosud nezfilmovanou autorovu ranou hru Marná lásky snaha. S nadhledem a elegancí přeměnil ovšem tuto rafinovanou dvorskou komedii, sršící slovními hříčkami a vtipem, ale také jemnou ironií, v romantickou hudební komedii, či přímo muzikál. Zároveň se ovšem zřekl značné části Shakespearova textu a mnoha epizod. Zjednodušenou zápletku zato obohatil deseti muzikálovými čísly, postavenými na známých písních renomovaných autorů (George Gershwin, Cole Porter, Jerome Kern, Irving Benin). Děj přesunul do roku 1939, přičemž zkombinoval historické ozvuky s fikcí. Inteligentní barvitá podívaná, v níž herci sami tančí a zpívají, připomíná tak trochu dílko Woodyho Allena Všichni říkají: Miluji Tě a nemůže urazit ani zatvrzelého znalce legendárního alžbětinského autora. Hrají Alessandro Nivola, Alicia Silverstoneová, Natascha McElhoneová, Kenneth Branagh aj.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Neúnavný a uznávaný propagátor Williama Shakespeara, britský herec a režisér Kenneth Branagh, natočil po náročné čtyřhodinové adaptaci Hamleta dosud nezfilmovanou autorovu ranou hru Marná lásky snaha. S nadhledem a elegancí přeměnil ovšem tuto rafinovanou dvorskou komedii, sršící slovními hříčkami a vtipem, ale také jemnou ironií, v romantickou hudební komedii, či přímo muzikál. Zároveň se ovšem zřekl značné části Shakespearova textu a mnoha epizod. Zjednodušenou zápletku zato obohatil deseti muzikálovými čísly, postavenými na známých písních renomovaných autorů. Děj přesunul do roku 1939, přičemž zkombinoval historické ozvuky s fikcí. - Navarský král se rozhodne strávit tři roky života pilným studiem v odloučení od světa zábavy a od žen. Připojí se k němu tři jeho přátelé. Ihned jsou ovšem podrobeni tvrdé zkoušce, neboť na státní návštěvu přijíždí francouzská delegace, vedená půvabnou a inteligentní princeznou. Král se do cizinky okamžitě zamiluje a jeho šlechtici se zase zamilují do francouzských dvorních dam. Po několika peripetiích je však nastávající štěstí všech zamilovaných přerušeno válečnými událostmi. A tak se happy end koná až po spojeneckém vítězství... - Příběh je komentován zpravodajstvím v černobílém Navarském filmovém týdeníku, stylizovaném podle autentických dobových uzorů. Hudebně-taneční čísla vlastně vytvářejí průřez žánrem od hollywoodských muzikálů třicátých let (Fred Astaire Ginger Rogersová), přes „vodní " filmy s Esther Williamsovou a muzikály s Genem Kellym až po díla Boba Fosseho. - Inteligentní barvitá podívaná, v níž herci sami tančí a zpívají, připomíná tak trochu dílko Woodyho Allena Všichni říkají: Miluji tě (1996) a nemůže urazit ani zatvrzelého znalce legendárního alžbětinského autora.
Tomáš Bartošek Filmový přehled 2000/11/11

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled


Připouštím, že myšlenka zfilmovat ranou Shakespearovu komedii Marná lásky snaha (1593-94) jako hollywoodský muzikál ve stylu 30. let vypadá na první pohled dosti šíleně, ovšem jen na první pohled. Ať už se nám zdá klíč, který Kenneth Branagh pro svou čtvrtou shakespearovskou adaptaci zvolil, jakkoli podivný, vyplývá nakonec ze hry samotné, jinak řečeno jde o formu, která je vzhledem k zápletce hry zcela adekvátní. Příběh je totiž následující: král navarrský a tři jeho společníci - Biron, Dumain a Longeville - složí slavnostní přísahu, že se budou po tři roky věnovat výhradně studiu a vzdají se přitom všech svodů života, počítaje v to spánek, jídlo, ale především ženy. Toto pohříchu pošetilé odhodlání bere ovšem záhy za své, neboť na navarrský dvůr přijíždí francouzská princezna se svými společnicemi a pánové jeden po druhém propadají kouzlu půvabných dam. Pak už jde jen o to přesvědčit dotyčné dámy, že jejich nynější přísahy lásky jsou míněny opravdověji než ty předchozí studijní. A to je vše.
Vzdělanec jistě namítne, že v samotné zápletce kouzlo této Shakespearovy komedie netkví, a bude mít pravdu. Ovšem pakliže je největší předností hry její opulentní jazyková bohatost, slovní ekvilibristika, záplava slovních hříček a (mnohdy choulostivého) vtipu, pak se dostáváme z deště pod okap, protože jazykové kouzelnictví (jakkoli omračující) je pro film devizou velmi nejistou, nehledě k tomu, že Marná lásky snaha bývá také často označována za nejsoučasnější ze Shakespearových her, jinak řečeno je plná dobových odkazů, narážek a vtipů, které dnes dokáže rozluštit a ocenit jen málokterý odborník, o laickém divákovi ani nemluvě. Při zachování základních nároků na filmovou dramatičnost tedy nezbývá než zdůraznit děj, který je v tomto případě skutečně více než plytký - v čemž se nápadně blíží muzikálům, které rezignují na složitost děje a své řídké (zpravidla) milostné zápletky používají jen jako holé kostřičky na něž se nabalují hudební a taneční čísla.
Dílem stejné vnitřní logiky je pak časový posun děje do roku 1939, kdy nad Evropou těžknou válečné mraky a aristokracie si v jakémsi klamném opojení užívá slastí života, obklopena elegancí a přepychem. Zlom, který poté přichází navíc dokonale konvenuje smyslu hry jež se v samém závěru mění po zprávě o smrti francouzského krále v tíživě tragické prozření, a počátek války tak ještě umocňuje kontrast s předchozí idylou, kontrast, který je pro vyznění hry tolik podstatný.
A samozřejmě, kde jinde odehrát muzikál než ve 30. a 40. letech, která jsou malým hudebním pokladem písní Irvinga Berlina, bratří Gershwinových, Jen Kerna či Cola Portera.
Vedlejším efektem tohoto svým způsobem geniálního přístupu je ovšem skutečnost, že z textu samotné hry zůstalo ve filmu asi 30 %, což je masakr, ze kterého každého shakespearologa a konzervativce musí nutně chytit psotník, ovšem jak známo, Branagh je pragmatik, jehož určující motivací zpřístupnit Shakespeara současném divákovi - ve formě, kterou pokládá za adekvátní. Což je sice snaha legitimní, otázka pak je, je-li Marná lásky snaha ještě o Shakespearovi A není-li skutečnost, že tato hra nebyla ještě nikdy zfilmována, něčím opodstatněná. Není ale namístě řešit zde problém vhodnosti základní Branaghovy volby, zda zfilmovat Marnou lásky jako spíše výsledek této volby. A ten je bezesporu pozoruhodný.
Marná lásky snaha je totiž především okouzlenou poctou klasickému hollywwodskému muzikálu, poctou poučeného milovníka, který sice na jedné straně zbožňuje Freda Astaira, ale na druhé straně si je dobře vědom toho, že jeho oblíbený žánr je už dobrých 40 let po smrti. Z tohoto zdánlivě protikladného přístupu pak vyplývá klíč k celému pojetí filmu, a tím je hra. Stejně jako si hrdinové hrají na učeně moudré poustevníky a poté na lásku, hraje si Branagh. Jako herec i jako režisér. Přejímá neživotnou dokonalost a lesk svých lásek, ale přitom dobře ví, že je v dnešním kontextu nepřirozená, a staví se tedy krok nad ni, aby ji přehnal až k hranici jemné parodie. Záměrně neusiluje o taneční a hudební preciznost a namísto profesionálních muzikálových interpretů volí herce, jejichž občasná neobratnost jen zvyšuje půvab celé hry. S potěšením se odvolává na své vzory, aby své pokorně obdivné variace odehrál s velkou měrou zasvěcené nadsázky nejen ve zpěvu a choreografii, ale v celkovém výtvarném ladění filmu, v dekoracích, které se ve své artistnosti dostávají někdy až na půdu přiznané divadelní kulisy.
Vzniká tak zcela svébytný prostor, v jehož neurčitém lesku se odehrávají milostné hry čtyř ústředních párů (nepočítáme-li milostná vzplanutí chvástavého hňupa doma Armada či učené disputace ctihodného Nathana a excentrické Holofernie - jež byla navíc v originále mužem), prostor, do něhož realita skutečného světa zasahuje jen prostřednictvím černobílých filmových týdeníků. Jejich zařazení je určitě jedním z nejchytřejších tahů Branagha scenáristy, protože jednak dokonale zapadají do retro stylu a pomáhají překlenout místa, která scenáristova nemilosrdná ruka ze hry odstranila, ale především přesně udávají tón celému vyprávění a pomáhají divákovi orientovat se v nezvyklé stylové poloze snímku.
Základní zkouškou každého muzikálu jsou pak taneční čísla. Ve filmu je jich celkem deset a je nutno zmínit, že slavné songy Irvinga Berlína („No Strings" „Cheek to Cheek" či „There's No Business Like Showbusiness"), Iry a George Gershwinových („I've Got A Crush On You", „They Can't Take That Away From Me") či Cola Portera („I Get A Kick Out of You") na Shakespearovy verše navazují překvapivě bez problémů. Jejich podoba je dílem choreografa Stuarta Hoppse, který se velmi zručně vyrovnal s faktem, že taneční schopnosti jednotlivých protagonistů nejsou na stejné výši, a ve shodě v Branaghem je koncipoval spíše jako vysoce stylizované herecké etudy. Je jim tudíž vlastní to, co celému filmu - tedy lehkost, hravost a inscenační invence, které se nejlépe projevují v čísle „Cheek to Cheek", jež velmi roztomile navazuje na Bironovu obhajobu zrady ve jménu lásky, a pak kolektivní výstup „There's No Business Like Business", jemuž vévodí vaudevillový šarm Nathana Lanea coby Kotrby.
„Hranou" část snímku Branagh inscenuje (s někdy snad až přehnaným) důrazem na situační komiku, s obvyklým citem pro gag a především v lehce a elegantně svižném tempu, překypujícím energií a potěšením ze hry. Hereckému obsazení pak (zcela bez překvapení) vévodí on sám v herecky nejvděčnější roli vtipného glosátora Birona, jenž se stává zároveň i postavou nejvýraznější, jednak díky textu samému, jednak díky Branaghovi, který je sice o generaci starší než jeho partneři, ale také herecky o několik tříd výše. Alessandro Nivola je pak právě tím romanticky půvabným králem, k jakému odkazuje předloha, a Adrian Lester je (navzdory minimu textu) nepřehlédnutelný jako Dumain, už proto, že je tím jediným, kdo skutečně umí tančit. Nejslabším z ústřední pánské čtveřice je jednoznačně Matthew Lillard, který se sem sice hodí typově, ale budí dojem, jak kdosi vtipně poznamenal, že se minul jak se Shakespearem, tak s Branaghem. Jediné, co lze říct o Alicii Silverstoneové v roli princezny, je fakt, že není zdaleka tak špatná, jak by člověk při vzpomínce na její předešlé filmy očekával, a ženskou část společnosti tak jednoznačně vede Natasha McElhoneová coby Bironova vyvolená Rosalina. V podstatě lze ale říct, že žádná z osmi hlavních postav nemá (ve shodě s hrou) příliš mnoho prostoru k vytvoření výrazné osobnosti, neboť Marná lásky snaha je „kolektivní film", v němž jednotlivé charaktery záměrně do jisté míry splývají.
Bude-li se vám Marná lásky snaha líbit, závisí zcela na tom, zda máte rádi staré americké muzikály a Kennetha Branagha a zda máte odvahu se u Shakespeara bavit. Pokud je odpověď na všechny otázky ano, pak si tohoto elegantního, vtipného a milého filmečku bezpochyby užijete. Jako si ho užil i Branagh sám, protože tentokrát nenatočil „zásadní" dílo (viz jeho předchozí Hamlet), ale cvičení stylu, film pro radost.
lva Hejlíčková Cinema 2000/12/104

Autor/Zdroj: Hejlíčková Iva/Cinema