Obsah filmu Marie Stuartovna
Tragickou operu Marie Stuartovna, která měla v původně zamýšlené podobě světovou premiéru v milánské La Scale 30. prosince 1835, provázel od počátku neblahý osud obdobně jako kdysi její hlavní hrdinku. Na samém počátku ji její tvůrce Gaetano Donizetti zkomponoval pro svou oblíbenou zpěvačku Giuseppinu Ronzi De Begnis, ale když se dílo zkoušelo v neapolském divadle San Carlo, zasáhl sám král a z politických důvodů představení zakázal. Donizetti se tedy rozhodl, že svou novou operu přepracuje a do partitury včlenil dost odlišný příběh. S novými recitativy a dalšími změnami se pak důkladně předělaná Marie Stuartovna poprvé dávala v Neapoli 18....
Tragickou operu Marie Stuartovna, která měla v původně zamýšlené podobě světovou premiéru v milánské La Scale 30. prosince 1835, provázel od počátku neblahý osud obdobně jako kdysi její hlavní hrdinku. Na samém počátku ji její tvůrce Gaetano Donizetti zkomponoval pro svou oblíbenou zpěvačku Giuseppinu Ronzi De Begnis, ale když se dílo zkoušelo v neapolském divadle San Carlo, zasáhl sám král a z politických důvodů představení zakázal. Donizetti se tedy rozhodl, že svou novou operu přepracuje a do partitury včlenil dost odlišný příběh. S novými recitativy a dalšími změnami se pak důkladně předělaná Marie Stuartovna poprvé dávala v Neapoli 18. října 1834 pod názvem Buondelmonte.
Proslulá primadona 19. století Maria Malibranová se však nedala politickou mocí odstrašit. Byla tak okouzlena tématem Marie Stuartovny, že prosadila Donizettiho původní lyrickou tragédii v milánské Scale. Mezzosopranistka nic nedbala na předepsané úpravy cenzury a bohužel docílila jen toho, že opera byla opět zakázána místními úřady. Její oživení nastalo teprve ve 20. století, kdy Marii Stuartovnu uvedli v roce 1958 v Donizettiho rodišti Bergamu a opera se rychle vrátila na světová zpěvoherní jeviště.
Donizettiho operu o třech dějstvích Marii Stuartovnu, jejíž libreto vytvořil podle tragédie Friedricha Schillera skladatelův přítel Giuseppe Bardari, využil ve svém filmovém zpracování pro bratislavskou televizi v roce 1988 režisér Petr Weigl. Originálně přistoupil ke kombinaci mluveného Schillerova dramatu s Donizettiho hudbou. Hledal přitom návaznost mezi oběma uměleckými díly, přičemž hudební části slouží k citovému umocnění spletitého příběhu, zobrazujícího zranitelnou ženskou duši.
Česká televize < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 11.8.2019
Petra Weigla si nesmírně vážím jako režiséra, který má jedinečné umělecké cítění a jeho vytříbený vkus je zcela originální. Bohužel tohle zpracování tradiční opery Gaetana Donizettiho s normálními hranými scénami podle Schillerova libreta nedopadl vůbec dobře. Největší a nejhorší věc vidím v nadabování českých herců do slovenštiny, kdy jim dialogy do úst skoro vůbec nesedí a postsynchrony jsou vyloženě tragédie. Ale nejen u českých herců, ale i u těch slovenských, ani oni se netrefovali do svých dialogů. Tohle mě v podstatě zničilo celý zážitek ze sledování. Kupodivu dobře vyšly hudební části, kdy herce nazpívali skuteční operní pěvci, včetně Joan Sutherlandové nebo Luciana Pavarottiho. Celkově je to bohužel nevyvážené a ani herci mě moc nepřesvědčili ve svých rolích. Jednu hvězdu tak dávám za kameru Jaroslava Kučery, která kouzlí nádherné záběry exteriérových i interiérových částí.
Hodnocení:
Přidáno: 11.12.2008
Maria Stuart Petra Weigla /1988/
Nádherne vyobrazený príbeh, nádherne skĺbené
herecké obsadenie so speváckym /dokonalá a šťastná
voľba pri výbere hercov a spevákov/,
nádherné kostýmy, exteriéry a vôbec scéna, všetko
je nádherné. Hoci má film 20 rokov, spomienky
naň vo mne stále vyvolávajú silné emócie.
Celou tvorbou ma pán Weigl
presviedča, že je geniálny režisér. Škoda, že sa
opera úplne vytratila z televíznej obrazovky.