Loni v Marienbadu

Hříčka umožňující   spoustu výkladů. Příběh v   podstatě nulový. Formálně   dokonalé záběry. Jak to   vlastně je s našimi   vzpomínkami? Co jsme dělali,   prožívali a jak jsme mysleli   vloni?

Vizuálně okouzlující a   originální, formálně   průkopnické (protínání a   míjení slov a obrazu,   relativita časových rovin),   Delphine Seyrig to chvílemi   ukrutně sluší. Taky je to   ale dost vyumělkované a   strašně únavné. Taková   bohatě nazdobená truhlička   se záhadným obsahem a bez   klíče (možná i bez   zámku). Nějakou dobu její   tajemství příjemně   dráždí, ale jakmile je   jasné, že kočka uvnitř   zůstane už navždycky živá   i mrtvá, přestává mě   zajímat. Přitom je znát,   že to Resnais točil s   vášní a zanícením, na mě   se to ale nepřeneslo.