Lo voglio morto

Konec šedesátých a   začátek sedmdesátých let   byl zlatým věkem italského   westernu. Tento příběh   patří k těm   podařenějším, přináší   více pěstních soubojů než   přestřelek, nezanedbatelnou   roli hraje ve filmu i ženská   složka, z níž vynikne   krásná Lea Massari, která   toho zase ve spaghetti   westernech tolik neodehrála.   Také Američana Craiga Hilla   jsem zatím neměl mnoho   možností vidět, snad jen v   "Pádu orlů", v   jedné z   "Emmanuelle" a   několika starších   amerických filmech z   padesátých let. Svou podobou   připomíná jiné hrdiny   špageťáků Franca Nera nebo   Giulliana Gemmu. Samotný děj   opět vychází z pomsty,   když hlavní hrdina mstí   smrt své sestry a zároveň   bojuje na správné straně   práva proti banditovi a   obchodníkovi se zbraněmi.