Láska jako trám [TV film]

Srdcovka
Tenhle televizní film patří   nezi moje nejoblíbenější a   možno i říct   "zamilované". Jeden   z vrcholů práce televizního   čaroděje pana Františka   Filipa. Herecký koncert   naší staré gardy je top a   speciálně Jan Pivec se   předvedl v přímo   "oscarovém"   světle!! Nemá to prostě   chybičku a některé scény   jsou doslova nesmrtelné

Herecký koncert herců   Národního divadla, Jana   Pivce, Jiřiny Šejbalové a   Bohuše Záhorského. Vše se   motá kolem oslav zlaté   svatby, kdy děti přijedou na   pohřeb, který je jim   nahlášen a dcérka, která   telegram rozeslala to také od   taťky schytá pěknou fackou.   Příběh starších rodičů,   na které si již děti   nenajdou čas...krásná   klasika...

Tento film přímo miluju,   protože manželský pár v   podání pana Pivce a paní   Šejbalové je nádherný. Je   z nich čišet láska, i když   se hašteří či dokonce   přemýšlí o rozvodu. Vždy   si ho rád připomenu,   protože ukazuje mi něco, co   sám pamatuju, ale nazažiju,   ta vzájemná blízkost, to se   v dnešní době,myslím, už   nevidí.

Nestárnoucí legenda   českého divadla a filmu Jan   Pivec v tomto filmu   předvádí jak jinak než   zcela excelentní herecký   výkon a dokazuje nám všem   že do starého železa   rozhodně ještě nepatří.   Jeho neustálé se divení   něčemu a opakování frází   jako   "jééžišmarja"   nebo to snad není možné se   stalo takřka kultovními. Jen   si vzpomeňte kolikrát zazní   třeba v jiném televizním   filmu např. v   "Příběhu   dušičkovém".? Stále   považuji Pivce televizního   za lepšího než toho   filmového. Toď můj názor a   nikomu ho nevnucuji. Ve filmu   není vidět jen Pivec velmi   zdatně mu při jeho excesech   sekundují Bohouš Záhorský   a Jiřinka Šejbalová. Jak   moc jsem se zasmál při   scénách na výletní   lodičce na Vltavě, či se   stříháním drahého   kožichu (a lištiček na   něm) z výprodeje resp. ze   starožitností. Nebo u   Záhorského doma, kdy mu   Pivec povídá proč si   nezatopí nebo proč si nato   jídlo nevezme talíř. A on   mu odpovídá něco jako ve   smyslu to bych ho musel mejt a   to bych se musel zvedat.!   Televizní klasika a zlatý   fond naší televizní   zábavy. To se prostě musí   vidět-a to nejlépe   několikrát, o tom psát   prostě nejde. Film získal v   roce 1967 Cenu televizních   diváků a Cenu za nejlepší   mužský herecký výkon Janu   Pivcovi na MTF Zlatá Praha.

Nezapomenutelně se   "ksichtící" a   lamenující Jan Pivec,   překrásně šokovaná paní   Šejbalová a nebohé liščí   hlavičky, neúprosně   končící pod nůžkama...   prostě herecký koncert!

Povedená komedie s hereckou   trojicí   Pivec,Šejbalová,Záhorský   ,povedené scény nákup   kožichu,pak pokus o jeho   úschovu,společné bydlení   Pivce a Záhorského a nakonec   sešlost rodinky.

Nezapomenutelné role pana   Pivce a Jiřiny Šejbalové.   Při tomto filmu se vždy   velice pobavím.Hercké   legendy šedesátých let   minulého století jen   ztěží najdou překonání.

Bohužiaľ, ale mňa tento   film veľmi nezaujal.   Nemôžem ho zaradiť ani k   priemerným filmom. Je to   film, ku ktorému sa už   určite nikdy nevrátim. A   ani ho nebudem nikomu   odporúčať.