La nuit de la mort!

Ach, ta úžasná   atmosféra!!! Ta by se dala   krájet! Svým pojetím mě   hodně připomínala   sugestivní, snovou a   melancholicky potemnělou   náladu, která prostupuje   filmy Jeana Rollina.   Exteriéry tvoří okolí   zámečku na sklonku zimy s   nadcházejícím jarem.   Interiéry jsou zase skvostné   prostory starého panství a   přilehlé kotelny. Hudba - to   je naprostá magie!! Ta   ústřední melodie, zahraná   buď na smyčce nebo na   klavír, s krásným ženským   hlasem. Nebo zlověstné   skučení smyčců ve   vypjatých situacích s až   téměř rituálními   ženskými vokály!   Překrásnej hudební   doprovod! Hlavní hrdinkou je   ošetřovatelka, nádherná   zrzečka, které prostě nejde   nefandit! Tělesně   postižený správce budovy   Flavien mě hodně   připomínal herce Petera   Stormareho. Osazenstvo   sanatoria nemá chybu.   Staříci a stařenky se přes   den nudí, ale jejich noční   lovy za čerstvým masem v   potemnělém domě jsou   pořádně zlověstné! Kamera   - toť celkově pastva pro   oči. Gore mě taky docela   překvapilo. Ano, pro takové   filmy mám slabost. Škoda jen   trochu ukvapeného závěru a   pár trhlinek v poslední   čtvrthodince, ale vzhledem k   tomu, že mě dlouho nějakej   snímek takhle nepřipoutal k   obrazovce, tak dávám plnej   kotlík! A nejlepší na tom   je, když o snímku a jeho   ději absolutně nic   netušíte! Ten zážitek je   pak dvojnásobný.