Krása na scéně

Film který jsem si koupila na   DVD mě naprosto nic   neříkal, teprve až jsem si   jej pustila, zjistila jsem,   že je to tak nějak moje   krevní skupina. K tomu mě   navíc velmi překvapily   herecké výkony obou   hlavních představitelů   B.Crudupa - Ned a   C.Danes-Maria, nehledě na to,   že film byl překvapivě   dobře obsazen i Benem   Chaplinem, a nebo Ruppertem   Everettem,v roli krále   Charlese II. Takže - kdo má   rád Shakespeara, vychutná si   boj o Desdemonu s chutí.   Žena versus muž, Ned proti   Marii.

Tento film je pro milovníky   divadla, her a třeba i   Shakespeara opravdovým   bombonkem. Po shlédnutí jsem   byl naprosto spokojený,   protože mě nejen pobavil,   ale donutil i přemýšlet.

Billy Crudup
Tenhle film mám moc ráda. A   Billy v ní doslova září.   Sám o sobě je hezký a jako   žena to platí dvojnásob.   Jde krásně vidět, jak je   poznamenaný svým   "dětstvím ve   sklepě" spolu s   dalšími chlapci jeho   věku.
Mě zvlášť   pokaždé šokuje scéna, kdy   před králem má zahrát   muže, aby mu dovolil hrát   ženy. Chvíle, kdy se   totálně psychicky zhroutí,   protože si uvědomí, že   muže hrát nedokáže.
A také samozřejmě   konec, který tak pravdivý,   že mi napoprvé tuhla krev v   žilách. A to doslova!

...vlastně dvojnásobný   zážitek, když výborní   filmoví herci hrají   výborné divadelní   herce...Billy Crudup   samozřejmě vyčnívá,   ale...přijde mi, že všechny   ty role sedly a vypadá to,   že si herci natáčení   užili

Jako divadelníkovi se mi   tenhle film ohromě   zamlouvá,především mě   ohromě bavily vtipné   dialogy, super herecký výkon   Billyho Crudupa Ned,   bravurním výkon Ruperta   Everetta jako Yorka, a   pochopitelně zajímavý byl   přístup ve hledání   sexuální identity muže v   ženském oblečení....

Další shakespearovsky   laděný kousek se zprvu   tvářil, že nenabídne nic   většího, než zákulisní   pohled do světa anglických   divadelních celebrit   sedmnáctého století, přes   Mariinu dychtivost se však   začal ubírat k velkým   změnám, které s sebou   přinesly nejednu osobní   prohru (podobné zvraty   určitě zažil přerod   němého filmu na zvukový),   ale i posun v herectví -   díky invenci a novátorství   přestal bránit splynutí   imaginace s realitou a krásu   na scéně nechal přes emoce   vygradovat až za mez, která   dělí hru a skutečnost. Vím   to, protože jsem byla včera   večer svědkem jedné z   nich...

„Exil je strašná věc,   obzvlášť když víte, kde   je Vaše místo.“ Tak to   řekl Rupert Everett moc   pěkně a skvěle vystihnul   situaci hlavního hrdiny.   Krása na scéně, to je   dramatická one man show   Billyho Crudupa, který ve   zlomovém bodě své existence   netuší, kým je a kam   patří. Pod pozlátkem ze   zmalovaných obličejů a   lehkých gest se skrývá   tragický příběh   nešťastného muže, který   výstižně doplňují   kousavé ironické poznámky   vedlejších postav. Tomuto   příběhu však chybí   dílčí zvraty, skutečně   dramatické momenty a hlavně   originální nápad. Než   přijde vynikající,   emotivní závěr, sledujeme   pouze hlavního hrdinu,   potácejícího se od ničeho   k ničemu, přičemž je Vám   jasné, že po šaškování   na vrcholu může přijít   jedině pád a po pádu opět   jedině vrchol, a mezi tím je   jen vata, dějová trhlina,   kterou pozvedávají   především vynikající   herci – v první řadě   Billy Crudup (někde na   pomezí mezi mužem a ženou),   v jeho stínu pak sympatická   Claire Danes a úžasný král   v podání originálního   Ruperta Everetta.