Králíkova čítanka [TV cyklus]

V tomto díle Králíkovy čítanky se Králík prochází přímo po Máchově zápisníku, po starobylých hradech, které si sem básník při svých osamělých toulkách nakreslil. Z okna hradní věže pak pozoruje bílá oblaka a hraje si na to, že on sám je onen smutný vězeň z Máchova Máje. Trochu tajemným způsobem pak obláčky oslovuje: „vy stíny modra nebe, hvězdy rozplynulé“ a „truchlenci“ a prosí je, aby při své cestě nebem pozdravovaly jeho milovanou zemi.

I když tyto Máchovy verše nepatří k nejjednodušším, jsou krásné, a poetická atmosféra romantických obrazů, které je doprovázejí, nám umožňuje se do nich zaposlouchat. A možná pocítíme i podobnou...