Krajina s nábytkem

Hlavním hrdinou příběhu je devatenáctiletý konzervatorista Zdeněk Klouček, který tráví prázdniny jako brigádník na poště. Rozvážení pošty má vedle stinných i světlé stránky, kterými jsou zejména pohledné a záletné ženy, jako třeba vdaná Miluška nebo rozvedená Pavla. Mimo to se Zdeněk seznámí nejen s malířem Doudou a jeho smutnými obrazy, ale také s Evou, která dělá vedoucí v blízkém pionýrském táboře. A právě ona osudově změní celý Zdeňkův život. Nedlouho po prázdninách se totiž objeví, aby mu řekla, že je s ním v jiném stavu. Přestože k ní Zdeněk nic necítí a má spoustu svých plánů, souhlasí nakonec, že se s ní ožení. Eva však svatbu odmítne. Přesto se spolu nastěhují do bytu, který jim sehnal Zdeňkův kamarád Franta. Když se však Evě narodí chlapeček, který dostane jméno Tomášek, vyjde najevo, že on není jeho otcem. Nejprve Evu opustí, ale nakonec se vrátí a začne se o dítě starat. Jeho vztah s Evou však neklape a dívka jednoho dne zmizí. Zdeněk neví, co s Tomáškem, ale s pomocí dobrácké sousedky nakonec vše zvládne, a odmítne dokonce návrh rodičů, aby dal dítě do ústavu sociální péče. O čtyři roky později spolu táta a syn žijí ve spokojené malé domácnosti. Zdeněk zmoudřel, usadil se a je z něj vzorný táta. Z malého Tomáška je šikovný chlapec, kterému zjevně nic nechybí. A právě v okamžiku, když se Zdeněk sblíží se sympatickou rozvedenou Lenkou a její dcerkou Barborkou, objeví se nečekaně Eva a chce, aby jí Tomáška vrátil.

Zdroj: Nova

POZOR SPOILER!

Pošťák Zdeněk vymýšlí blbiny. Lehne si na koleje a čeká na známého, až pojede vlakem. Občas si pošpásuje s jednou vdanou paničkou, jejíž muž se věnuje více motorce než jí. Také pozná umělce Doudu, který je občas opilý. Jednou mu začne nadbíhat vedoucí pionýrského tábora Eva, kam taktéž vozí dopisy. Ve chvílích volna se Zdeněk věnuje muzicírovaní. Nu, ale prázdniny končí a s ním i práce pošťáka, kterou dělal jen po tuto dobu, protože jinak studuje konzervatoř. Zde jej vyhledá Eva, aby mu přes třetí osobu sdělila, že je těhotná. Zdeněk považuje za svou povinnost se o vše postarat. Jako bydlení mu kamarád sežene bývalou hospodu. Zdeněk stále více a více poznává Evinu povahu. Pozvala si partičku kamarádů, kouří s nimi a tak je Zdeněk vyhodí. Pak Evu odvezou do porodnice a zde Zdeněk zjistí, že dítě nemůže být jeho. Jede tedy na šňůru s kapelou. Po návratu se ptá Evy, kdo je otec, ale ta mu to neřekne. Dítě pláče, ona se nestará a Zdeněk je na to prakticky sám. Načež vlepí Evě drobný políček. Ona mizí a Zdeněk se stará. Kluka k adopci dát nechce. A chlapec Tomáš roste. Už má čtyři roky, když se po této době objevuje zase jeho matka…

Bezstarostný konzervatorista (Vladimír Javorský) si přes prázdniny přivydělává jako pošťák. Během roznášek dopisů a časopisů flirtuje s dívkami a seznámí se s rozháraným malířem (Petr Čepek). Po náhodném milostném zážitku s Evou (Yvetta Kornová), jež se stará o děti na blízkém táboře, se vrací do Prahy a pokračuje ve studiích. Jednoho dne mu ale Evina kamarádka oznámí, že jeho letní známost s ním čeká dítě. Zdeněk se musí rozhodnout, zda přijme otcovskou roli. Po porodu se navíc dozví, že dítě není jeho. Díky své houževnatosti a přesvědčení, že každý musí někoho mít, však toto těžké období zvládne...
Režisér Karel Smyczek sleduje v jednom ze svých nejlepších filmů klikaté cesty seberealizace a zodpovědnosti. V příběhu rámovaném hudbou Emila Viklického mají zásadní funkci obrazy a muzikantská vystoupení. V úloze koketní servírky se objevila Ebenova manželka Markéta Fišerová. Zdeňkova velkodušného profesora ztělesnil Evald Schorm.

První, co mě napadlo po zhlédnutí nového českého filmu scenáristy Milana Ležáka a režiséra Karla Smyczka KRAJINA S NÁBYTKEM, byla dost příjemná myšlenka, že jestli mezi dnešní mládeží jsou takoví kluci jako hlavní hrdina snímku Zdeněk, je to moc dobře. Ale je-li Krajina s nábytkem přece jen víc pohádkou než reálným příběhem, také dobře. Vždyť ty nejlepší mravní hodnoty oblíbených pohádkových postav jsou hodny obdivu i následování, dokonce se mohou stát do určité míry normou jednání. A Zdeněk má předpoklady získat sympatie diváků, stejně jako celý film má předpoklady získat jejich přízeň.

Problém nechtěného či dokonce náhodného rodičovství je velmi vážný (bez ohledu na nový interrupční zákon), neboť jedna věc je přivést dítě na svět a druhá vytvořit mu skutečný domov. K tomu druhému je třeba odpovědnosti i sebepřekonání zvlášť u velmi mladých lidí nesrovnatelně víc. Proto už tematika filmu zaslouží ocenění, tím spíš, že byla rozvinuta dosud rozhodně netradičním způsobem.

Již mnohokrát jsme byli spolu s hrdiny uměleckých děl postaveni před fakt, že „milování nezůstalo bez následků, ale dítě si nechám“. A pak jsme většinou sledovali v nemnoha variantách osud dívky, někdy zprvu nešťastné, ale nakonec přešťastné z mateřství; a chlapce buď zodpovědného – tedy svatba, nebo ne – tedy svobodná matka. V poslední době dvakrát za sebou – poprvé v Antonyho šanci a nyní v Krajině s nábytkem – obrátili filmaři problém naruby: tím sice zprvu rozpačitým, ale nakonec zralejším ve vztahu k bezbrannému človíčkovi je mladý muž. V tom však onu pohádkovost nevidím. Vždyť těhotenství ani porod sám o sobě mateřské city nepřikouzlí, jde především o morální i citovou sílu a dospělost mladého člověka, a proč by jí měla mít víc zákonitě dívka?

Mladý konzervatorista Zdeněk je docela obyčejný, milý kluk. Autoři ho obdařili (a Vladimír Javorský jako jeho představitel ve vynikajícím výkonu těmto darům dostál) sympatickou dávkou humoru, lehkomyslnosti i naivity, ale od počátku také poctivosti. Seznamujeme se s ním na prázdninách u rodičů, kdy školní klavír vyměnil za pošťáckou brašnu, s níž objíždí na kole ves i chaty – baví ho to a ještě si přivydělá. Jeho kratičké setkání s vedoucí pionýrského tábora Evou skutečně není hodno pražádných následků, natož trvalého vztahu spojeného dítětem. Přesto když ho Eva po prázdninách v Praze vyhledá, začne se starat. Následující zvraty, nepříjemná poznání Eviny povahy, zjištění, že otcem nemůže být, problémy a komplikace se vrství tak, že jeho konečné rozhodnutí vůbec není snadné. Je vysoce morální a přitom i svým způsobem lehkomyslné – skutečné potíže s malým klučíkem nutně teprve musejí přijít. Lehkomyslně je však pojali především tvůrci filmu – jako mávnutím pohádkového proutku přes ně Zdeňka přenesli o čtyři roky dál, ke šťastnému konci. Připusťme však toto pohádkové řešení. Mnohem víc mi vadí zápletka kolem malíře Kloudy, a to jak „fór“ se sebevraždou, který snad každý (kromě Zdeňka) prohlédne, tak závěrečné rozuzlení biologického otcovství malého Tomáška. Je totiž zcela zbytečné – jak pro Zdeňka, tak pro celý film a navíc poněkud postrádá logiku: žádný pionýrský tábor netrvá dva měsíce!

Krajina s nábytkem tedy má nedostatky, ale toho dobrého je v ní určitě víc. Vedle už zmíněných kladů na jednom z prvních míst práce režiséra Karla Smyczka, který opět dokázal, že umí točit mladé filmy a že lze i velmi vážnou tematiku podávat lehce a příjemně stravitelnou formou.

MÍŠKOVÁ, Věra. Současnost s nádechem pohádky? Nový snímek filmového studia Barrandov. Rudé právo. 1987, roč. 67, č. 29, s. 5.

Další z příběhů o svobodných otcích: Kenzervatorista Zdeněk se po bezstarosyných prázdninách v rodné obci znovu setká s Evou, která byla jednou z jeho náhodných známostí. Dívka če ká dítě, a ačkoli Zdeněk brzy pochopí, že není skutečným otcem, dokáže se o novorozeně starat i docela sám. Trochu komedie, trochu odlehčený melodramatický příběh diváky příliš nezaujal.

Autor/Zdroj: /Václav Březina: Lexikon českého filmu