Kolega hned přijde

"Kolega hned přijde". Již název této svižné veselohry režiséra Karla Antona vtipně karikuje ochotu některých členů počestného cechu číšnického, kteří tak rádi tehdy odkazovali hosta na kolegu s výstižnou poznámkou jako třeba "...mám jen dvě ruce..." a podobně. Několik scén z restaurantu je pak úmyslně satiricky zaměřeno na takové "čestné" výjimky z řad obslužného personálu a budiž zde přiznáno, že tyto záběry měly také u diváků největší odezvu.

Že však autoři filmu mířili svou ironickou kameru jen na výstřelky a nikoliv na celý číšnický stav, dokázali tím, že hrdinou své lehké veselohry učinili právě vzorného číšníka, který zastával své povolání s láskou, ba přímo z vášně. Tuto skutečnost nijak nezeslabuje částečný ústupek učiněný dramaturgii v zájmu veseloherního happyendu, který si žádal, aby se nakonec ze vzorného "pingla" vyklubal syn majitele luxusního horského hotelu. Celkem však zbytečně.

Pro tehdejšího diváka sňatek bohaté dcery majitele módního domu s prvotřídním číšníkem nebylo rozhodně žádnou společenskou masalliancí. V celku měla tato Antonova společenská komedie pravý veseloherní švih a ráz, hojnost vtipných nápadů v Albertu Matterstockovi a Camille Höhnové osvědčené hlavní představitele a konec konců také její humorně-satirický šleh rozhodně sedí.