Obsah filmu Kandahár
Kanadská novinářka Nafas (Niloufar Pazira) se vrací do rodného Afghánistánu, aby našla svou sestru, která chce kvůli zmrzačení nášlapnou minou spáchat sebevraždu právě v den zatmění Slunce. Doputovat od íránsko-afghánských hranic do města Kandahár se však ukazuje jako téměř nadlidský úkol: země je zdevastovaná mnohaletým bojem se Sovětským svazem, následnou občanskou válkou a konečně i tyranskou vládou Talibanu. Děti se mezi modlitbami učí zacházet se samopalem a vyhýbat se minám, protézy nohou patří mezi nejcennější rodinné poklady, policejní kontrola se nijak výrazně neliší od loupežného přepadení. Nafas, nucená zahalit svou tvář i...
Kanadská novinářka Nafas (Niloufar Pazira) se vrací do rodného Afghánistánu, aby našla svou sestru, která chce kvůli zmrzačení nášlapnou minou spáchat sebevraždu právě v den zatmění Slunce. Doputovat od íránsko-afghánských hranic do města Kandahár se však ukazuje jako téměř nadlidský úkol: země je zdevastovaná mnohaletým bojem se Sovětským svazem, následnou občanskou válkou a konečně i tyranskou vládou Talibanu. Děti se mezi modlitbami učí zacházet se samopalem a vyhýbat se minám, protézy nohou patří mezi nejcennější rodinné poklady, policejní kontrola se nijak výrazně neliší od loupežného přepadení. Nafas, nucená zahalit svou tvář i postavu, nemá v těchto končinách víc práv než tažné zvíře. Může putovat jen s pomocí místních lidí, z nichž ne každému se dá důvěřovat... Nejnovější symbolické drama světoznámého íránského režiséra Mohsena Makhmalbafa (Gabbe), jednoho z hlavních představitelů tzv. íránského filmového zázraku, kombinuje postupy hraného filmu s dokumentaristickou metodou. Na MFF v Cannes získal tento snímek Cenu ekumenické poroty ještě předtím, než se na Afghánistán zaměřily kamery celého světa.
Autor/Zdroj: /Kino AERO
Afghánská novinářka se po letech strávených v emigraci vrací do rodné země. Důvodem její cesty je dopis od mladší sestry, která si chce vzít život Zbídačelou krajinou, kde zuří občanská válka s Tatibanem, putuje do Kandaháru...
Autor/Zdroj: /IX. FEBIOFEST
Kanadská novinářka Nafas se vrací do rodného Afgánistánu, aby našla svou sestru, která chce kvůli zmrzačení nášlapnou minou spáchat sebevraždu právě v den zatmění Slunce. Doputovat od íránsko-afgánských hranic do města Kandahár je však nadlidským úkolem: země je zdevastovaná mnohaletým bojem se Sovětským svazem, následnou občanskou válkou a konečně i tyranskou vládou Talibanu. Děti se mezi modlitbami učí zacházet se samopalem a vyhýbat se minám, protézy nohou patří mezi nejcenější rodinné poklady, policejní kontrola se nijak zvlášť neliší od loupežného přepadení. Nafas, nucená zahalit svou tvář i postavu, nemá v těchto končinách víc práv než tažné zvíře. Může putovat jen s pomocí místních lidí, z nichž ne každému se dá důvěřovat.
Nejnovější film mistrovského režiséra Mohsena Makhmalbafa (Gabbe), jednoho z hlavních představitelů tzv. íránského filmového zázraku, kombinuje postupy hraného filmu s dokumentaristickou metodou. Na MFF v Cannes získal Cenu ekumenické poroty - ještě před tím, než se na Afgánistán zaměřily kamery celého světa.
Autor/Zdroj: /mraveniště < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 16.8.2007
Tak nevím. Film je velmi přesvědčivý, spíš se blíží dokumentu než hranému filmu. Tragický svět rozvráceného zmrzačeného Afghánistánu není v takovéhle podobě jen tak k vidění. Ale ten konec, to je fakt jako konec první části. Jestli tím chtěl být režisér originální, tak se mu to moc nepovedlo.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 12.8.2007
Velmi dobrý, ale...
Kandahár si zručně pohrává s dokumentaristikou a takřka realistickým zobrazením poměrů v Afghánistánu, které jsou kolikrát poměrně šokující. Hnacím motorem děje je novinářka, která jede odradit svou sestru od sebevraždy. Celý film ji sledujeme v této snaze a boji o čas, proto nedokážu pochopit ten useknutý konec, kdy se nedozvíme vůbec nic. Celý film může být sebekrásnější a i když oceňuji i jeho silnou výpovědní hodnotu, takový konec mě vždycky naštve.