Jméno kódu Rubín

Mystifikační "alchymistické'" podobenství Jméno kódu Rubín je druhým filmem režiséra Jana Němce po jeho návratu z exilu. Podobně jako svérázná adaptace knihy Ladislava Klímy, nazvaná V žáru kráIovské Iásky (1990 ), je i Jméno kódu Rubín provokativním gestem, jež je v souladu s režisérovou koncepcí soukromých filmů-básní, ale jež na rozdíl od ni nemá velkou naději na vstřícné přijetí u diváků (a ani u kritiky). Formálně složitý snímek, který vznikl ve společnosti Jan Němec Film v koprodukci s Českou televizí a s výraznou finanční podporou českého filmového fondu, je svrchovaným autorským dílem, jehož součástí je i osobitá Němcova vizuální koncepce. Příběh je v jedné "rovině "nedefinovanou a nenaplněnou " love story dívky Rubínky - Ruby (neherečka Lucie Rejchrtová) a letového dispečera Michala (tělesně handicapovaný); Jan Potměšil (snímaný ovšem tak, jako by normálně chodil). Setkání mIadých lidí je dáno "vyšším záměrem ". Veškeré dění je koncipováno ve smyslu základních esoterických tezí: vyprávění má podobu kruhu ("drak,
zakusující se do vlastního ocasu "), a ve známé kabalistické jednotě mikrokosmu (Iidské tělo) a makrokosmu (vesmír) podává soukromý příběh Výstřední dvojice jako vyvrcholení staletého usilování alchymistů o naplnění Plánu, čili o vytvořeni Kamene mudrců, a stejně dIouhého boje "světských " mocností o získání tajných alchymistických materiálů a tím i možnosti vládnout světu.
V "magické" Praze se odehrává poslední dějství tohoto letitého boje, jenž probíhal také za II. světové války (potřebné' přísady se pokoušeli získat Němci, Britové, Američané a později i Rusové). Klíčovou ingrediencí a finálním produktem - v intencích některých výkladů alchymie - jsou však zřejmě sami milenci a jejich pomíjivě křehký vztah. - Dvojice se potuluje "magickými " místy (Praha či Sporkův Kuks), studuje alchymistické' dějiny i spisy a uniká čtveřici "žvejkounů"a, kteří představují primitivní Zlo; procházejí dějinami a
mluví německy (vypadají však jako ruští gastarbajtři a snad jsou také jednou z " ingrediencí "). - Jan Němec koncipuje svůj film, věnovaný nedávno zemřelé Ester Krumbachové, jako svébytnou koláž, v níž má kromě tříště poeticko-informačních obrazů (alchymiske' spisy, ilustrace apod.) hlavní místo komplikovaná historická mystifikace: prostřednictvím paradokumentů i archivních snímků " objasňuje autor českou historii v kontextu boje o alchymistický Plán, v němž však skrytě dominuje tajně vědoucí americký; Smithsonian Institution (proto se některé sekvvence odehrávají ve Washingtonu v okolí Bílého
domu a dalších důležitých institucí). Mezi indiciemi se tak vedle dopisu Milana Kundery, který měl kdysi na projektu (zamýšleném už od osmdesátých let) také spolupracovat, objevuje také' "vysvětlení' atentátů na Heydricha a Kennedyho, záhady "štěchovického pokladu " či objasnění bombardování Emauz (režje Němcovým osobním dětským zážitkem). - Alchymie, která se skutečně v různých fázích moderních dějin stala objektern seriozního výzkumu, je v Němcově sporném experirnentu (jehož atributem je patrně i dráždivé' pokoušení divá-
kovy schopnosti tolerance) součástí specifické' obsahově-formalistické hry v intencích slavného románu Umberta Eca Foucaultovo kyvadlo: autorská koncepce funguje jako svébytný "alchymistický" plán na uspořádání světa a výsledné dílo je zároveň otevřenou diskusí o vlastní poetice.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled