Jestřábí věž [TV film]

Z Brnčalovy chaty volá Marta (Libuše Šafránková) na horskou službu do Smokovce, protože se Petr (Jan Čenský) ještě nevrátil z hor - je někde v Tatrách ztracený. Horská služba má pohotovost. Petr nemá žádné zdravotní potíže, ale řeší problémy kolem svého bratra Radka, který zahynul na pětkové stěně. O smrti Radka se dozvídá od věčné opilého Borise, jeho bratr údajně nezemřel jen tak náhodou, ale někdo mu prý „pomohl“. Mezi lidmi se také říká, že když někdo zastřelí posvátného ptáka, že to potom přináší neštěstí. Petr podezřívá Filipa (Radoslav Brzobohatý), že když byl Radek těžce zraněný, sebral mu masku s kyslíkem a nechal jej svému osudu. Filip pozve na chatu svého kamaráda, psychiatra Hojsáka (Luděk Munzar) se synem, který má právě prázdniny. Psychiatr ve zdejších horách přišel o svoji první ženu. Má za úkol Petra vrátit zpět nohama na zem a vrátit jej mezi lidi. Marta se zamiluje do konzervatoristy Karla Hojsáka, což Petra nutí dělat hlouposti. Blíží se 23. listopad, a to poslední léta znamenalo, že Filip, Petr a Radek vylézají na Jestřábí věž. Mezi lidmi se říká, že pokud na věž poleze jedinec, nepřežije to. Za Petrem se vydá Filip, a i když komplikace přijdou, oba horu zdolají. Na vrcholu dojde na chlapské usmíření…

POZOR SPOILER!

Mladý horolezec Petr stoupá na vrchol. Dole o něj mají starost, a proto dívka Marta volá horskou službu. Ta jej nalezne, ale on spolupráci odmítá. Nakonec jej ukecá jeho kamarád Martin a Petr je dopraven dolů.

Další den mu jeden z horolezců sdělí, že ví, jak to bylo s jeho bratrem Radkem v Himalájích. Prý ho tam nechal zemřít horolezec Filip a dokonce mu sebral kyslík. To jen utvrzuje Petra v přesvědčení, že je někdo vinen za bratrovu smrt. Navíc je přesvědčen také o tom, že za to může zastřelení posvátného ptáka. Je jasné, že Petr to nemá v hlavě zcela srovnáno.

Přijíždí sem nějaký Hojsa se synem Karlem a Marta, takto Radkova snoubenka, jej ubytuje u Petra v pokoji, což jej rozzuří k nepříčetnosti. Tento Hojsa se pak Petrovi přizná, že je psychiatr. Načež následuje další záchvat Petrova vzteku. Pak se s Hojsou trochu sbližuje a ten mu stále vysvětluje, že za Radkovu smrt nikdo vinu nenese. Petr konečně slíbí, že se pojede léčit do Prahy, ale toto na poslední chvíli zruší, když zjistí, že Karel zůstává. Ten se totiž nápadně motá kolem Marty. Ta se pak už nechce s Petrem bavit, protože chce žít jinak. Chce odejít pryč. To také Petrovi jasně sdělí. Filip ji přemluví, aby to jako odvolala, s čímž ona souhlasí. Ovšem Karel řekne Petrovi pravdu, což není dobrý nápad. Ovšem už se stalo a Petr se chystá vylézt na smrtelně nebezpečnou Jestřábí věž. Na Filipa se jeho intrika provalí a on se rozhodne lézt za Petrem. Oba se pak setkají na skále a Petr přestane Filipa jistit ve velmi nebezpečném místě. Chce po Filipovi pravdu, jinak jej prý shodí dolů…

Petr je mladý horolezec, který právě prožívá trauma z úmrtí svého staršího bratra na výpravě do Himálají. Přijíždí do Vysokých Tater, aby se dozvěděl od Filipa, tehdejšího vůdce expedice, jak se tragická příhoda udála. Domnívá se totiž, že Filip mohl jeho bratra zachránit, ale že byl zbabělý, neprokázal dostatek odvahy a dal přednost svému vlastnímu bezpečí. Tragická situace mu brání posuzovat věci racionálně a přes nabízenou pomoc psychologa, terapeuta i bývalé bratrovy přítelkyně žene situaci na ostří nože. Vyprovokuje Filipa k výstupu na nebezpečnou horu právě ve chvíli, kdy se počasí začíná kazit...

Před třemi lety na 4. ročníku festivalu původní české rozhlasové hry Prix Bohemia vzbudil zaslouženou pozornost hodnotný a zručně napsaný text Ivana Hejny, nazvaný Expedice. Ačkoli volba atraktivního vysokohorského prostředí a nezvyklé průhledy na „odvrácenou tvář“ horolezeckého sportu by mohly svědčit o autorově snaze vystavět především akční, dramaticky vyhrocený příběh. Hejna usiloval navíc o postižení čehosi subtilnějšího: šlo mu zvláště o přesvědčivé prokreslení psychologie hlavního představitele hry, mladého chataře Petra. I v této rozhlasové prvotině se totiž zrcadlil Hejnův (už) osobitý autorský rukopis vycizelovaný řadou prací televizních, rukopis charakteristický především zacílením na z různých úhlů pozorovaný proces – jejž mnohdy akcelerují mezní, dramatické momenty – zrání svých hrdinů, jejich vítězstvím nad vlastní slabostí, bázlivostí, ano, nad sebou samými. Rovněž v Expedici je toto téma obsaženo. Hejna sice dovedně splétá síť vztahů mezi Petrem, jeho kolegou – chatařem Filipem, dívkou Petrova zemřelého bratra Martou, psychologem Hojsákem i jeho synem, nicméně ústředí konflikt přece jen se odbývá v nitru samotného Petra.

V rozhlasové interpretaci je takový akcent textu výhodný; audiovizuální zpracování však přece jen vyžaduje bohatěji rozvětvenou dějovou linku, více opěrných bodů pro obrazivé vyjádření. Touto direktivou se řídil i Hejna, když před časem za dramaturgického dohledu Eduarda Vernera přikročil k přepracování textu do podoby televizního scénáře. Některé pasáže rozvedl, několik jich přidal – ovšem nejzávažnější přípravou byl zcela nový náčrt figury Hojsáka (ne již psychologa, nýbrž psychiatra): tím, že z něj učinil zkušeného horolezce, který nota bene prožil i kalvárii podobnou té, v níž se osudově ocitli Filip a Petrův bratr Radek, umožnil rozvinout mezi Petrem a jím zcela novou vazbu, vztah pro celý příští děj spoluurčující. Rovněž závěr hry podrobil Hejna důkladné revizi: opustil její lineární vyústění (v rozhlasové verzi šlo ostatně o hru pro mládež a tam bylo přímočařejší finále namístě), napověděl leccos, ale – pro příběh sám i divákovu percepci – výhodně nedořekl.

Scénář, nazvaný JESTŘÁBÍ VĚŽ, poskytl realizátorům příležitost vytvořit nestandardní televizní drama. Stalo se: režisér Antonín Moskalyk spolu s okruhem předních herců, vybraných sice nemnoho originálně, avšak citlivě a přesně v intencích Hejnova textu a za významného přispění kameramana Ervína Sanderse stvořili televizní film, jehož kvality ocenili v průběhu letošního ročníku MTF Zlatá Praha na zvláštní projekci i následné besedě festivaloví hosté Svazu českých dramatických umělců.

(MP) Od Expedice k Jestřábí věži. Scéna. 1984 [1. říjen], roč. 9, č. 19, s. 5. [upraveno]