Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Nový film nejslavnějšího současného korejského režiséra Kim Ki-duka, který je známý i našim divákům především díky snímku Ostrov. Jaro, léto, podzim, zima... a jaro je lyrickým filmem o planutí ročních období a lidského života. Jaro. V malém buddhistickém chrámu uprostřed horského jezera starý mnich vychovává malého chlapce jako svého nástupce. – Léto. Chlapec dospívá a zamiluje se do nemocné dívky, která hledá v chrámu vyléčení. Když ho starý mnich chce vrátit jeho povinnostem, uprchne. – Podzim. Dospělý uprchlík hledá v chrámu útočiště před policií: zabil z lásky. Po spravedlivě krutém pokání se vydá do rukou spravedlnosti. Starý mnich se odevzdává smrti. – Zima. Muž se vrací, aby se znovu ujal svého poslání. Přijme pod střechu chrámu zoufalou mladou matku a po její smrti se začne starat o osiřelé dítě. – Jaro. Mnich vychovává svého nástupce.

Na hladině jezera uprostřed nádherné přírody plove malý buddhistický klášter jako zmenšenina světa. V meditacích a takřka beze slov tu starý mnich svému žákovi odhaluje tajemství a nekonečnost lidského života a malý učedník má čtvero ročních období, aby běh světa pochopil. Jako se rok rodí na jaře a umírá se zimou, učňův život začíná nevinnými hrátkami, které však ubližují jiným živým tvorům. Letní milostnou vášeň vystřídá podzimní pokora a zpytování a zimní přijímání odpovědnosti za vlastní hříchy. Žák už svého učitele nepotřebuje. Přichází nové jaro, začíná nová meditace a na celý koloběh z blízké hory shlíží neproniknutelná tvář Buddhy. V podobě dospělého mnicha se objevuje sám režisér. Minimalistické, vizuálně dokonalé a na autora nebývale krotké dílo napravuje Kim Ki-dukovu pověst misogynního a v násilí si libujícího tvůrce. O cestě lidské duše se tu promlouvá výrazně poetickou mluvou, inspirovanou zenovým buddhismem.

Cena: Ocenění C.I.C.A.E. na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu 2003 (také Don Quixote Award a Youth Jury Award)
Kino AERO

Přední korejský filmař Kim Ki-duk není u nás neznámý. V roce 2002 byla na MFF v Karlových Varech uvedena velká přehlídka jeho filmů a o rok později byl v Projektu 100 zastoupen jeho snímek Ostrov, FP 1/2003). Zatímco dosud zajímali Kim Ki-duka lidé na okraji společnosti, kriminálníci a prostitutky v mezních (mnohdy sexuálně motivovaných) situacích, je snímek Jaro, léto, podzim, zima... a jaro v jeho tvorbě zatím nejosobnějším a nejpoetičtějším dílem. Autobiografičnost vyprávění podtrhuje fakt, že tvůrce prožil dva roky v buddhistickém chrámu a že ve snímku sám ztvárnil zmoudřelého hrdinu… - Minimalistický příběh se odehrává v poměrně dlouhém časovém horizontu ve skromné buddhistické svatyni, postavené na pontonech uprostřed jezera v horském údolí, a v jejím blízkém okolí. Je jaro. Stárnoucí mnich zde vychovává malého chlapce. Chlapec dospívá. Je mu sedmnáct let a jeho klid v létě naruší příchod matky s nemocnou dcerou. Mladí se do sebe zamilují a chlapec na podzim mnicha opustí a následuje dívku do „světa lidí“. Mnichovu svěřenci je třicet let; vrací se na podzim do údolí jako vrah na útěku. Než ho odvede světská spravedlnost, pomůže mu jeho učitel obnovit duševní rovnováhu pomocí náročné sútry. Potom se Mistr připraví k rituální sebevraždě. Po letech dorazí v zimě k opuštěnému chrámku statný muž. Odpykal si trest. Zabydlí se zde a začne provádět starobylé rituály. Později se ujme osiřelého chlapce. Je opět jaro. V chrámku žije mnich s malým svěřencem… - Příběh, rozdělený v duchu názvu do kapitol, se odehrává u jezera Jusan, jež bylo uměle vytvořeno před dvěma sty lety v horách v národním parku provincie Kyungsang, kde režisér žil do svých devíti let. Stejně jako ve snímku Ostrov i zde jsou postavy (až na dva policisty, kteří se oslovují jmény)) anonymní a téměř se tu nemluví (film má sto šestnáct českých titulků). O to více je výmluvná velkolepá krása horské přírody. - Jaro, léto, podzim, zima... a jaro je emocionálně i vizuálně nezapomenutelným vyprávěním o životě, lásce, vině, trestu a smrti.
-kat-, Filmový přehled 2004/10

Velmi intenzivní humánní příběh se celý odehrává na překrásném jezeře obklopeném stromořadím. Na hladině jezera je uprostřed nádherné přírody umístěn malý plovoucí buddhistický klášter. Film je rozdělen do pěti kapitol, z nichž každá představuje období lidského života. Pod bedlivým dohledem starého mnicha zde dětský mnich dostává tvrdou lekci o povaze smutku, když některé jeho dětinské hry nabírají krutých rozměrů.
V létě pak mnich (nyní už jako mladý muž) zažívá sílu chtíče – sílu touhy, která jej nakonec jako dospělého dovede k nepravostem. V zimě, která potáhne hladinu jezera ledem a sněhem, pyká mnich za své minulé skutky. A další jaro zahajuje nový cyklus…
S mimořádnou pozorností věnovanou vizuálním detailům (například využití různých zvířecích motivů spojených s jednotlivými ročními obdobími) vytvořil Kim Ki-Duk originální a přitom univerzální příběh o lidské duši na cestě od nevinnosti přes lásku a zlo k poučení a znovuzrození.
Kino Aero