Jak rodí chlap

No, ehm, jaksi, dobře no.   Nevím, co k tomu napsat.   První povídka se mi líbit   musela. Hory, vichřice,   sníh, to je moje. Děj sice   děs, ale budiž. Druhá   povídka je hrozně naivní,   ale pobavila. Čmaňa v roli   opilce...no, zdálo se mi, že   zase tak přesvědčivý   nebyl.





 


   

Snímek obsahující tři   různorodé povídky každá   natočená jiným režisérem   o tom, jak prožívají   narození dítěte otcové.   První se odehrává v   zasněžených horách, který   je pro zajímavost debutem   režiséra Zdeňka Trošky,   druhý poukazuje na fakt, že   během oslavy se takový   tatínek může stát i   podezřelým z vraždy a   třetí je tak trochu   moralizační, neboť zde   tatínek oslavuje tak dlouho,   že ani neví, že ji už   manželku s dítětem dovezli   domů. Tato povídka se   vyznačuje také neobvykle   dlouhými záběry. Rukopis   každého režiséra je znát   a tak se každý příběh ve   stylu zpracování viditelně   liší. Příběhy mají v   sobě kus reálnosti vedoucí   k úsměvu a klasickému   ženskému komentáři.   “Prostě chlapi!”